Poslední pamětnice třebíčské židovské čtvrti. Příběh Susany Urbanové
Židovská čtvrť v Třebíči (památka UNESCO) patří k nejzachovalejším v Evropě. Před nacistickou okupací žilo ve městě asi tři sta Židů. Když byli deportováni do Terezína a poté do lágrů na Východě, zůstalo jen pár lidí se žlutými hvězdami - mezi nimi i Susana Urbanová, dnes zřejmě poslední původní obyvatelka někdejšího ghetta. Budou jí věnovány nedělní Příběhy 20. století.
Susana se narodila 6. října 1933 v Třebíči jako Benešová. Otec Arnošt Beneš pracoval jako skladník v Grünbergerově obchodě se semeny. Maminka Ingeborg byla brněnská Němka. Arnošta si brala v synagoze – a její rodina s ní po svatbě se Židem přerušila styky. Kromě Susany měli Benešovi ještě mladší dceru Hanu.
„Do šesti let jsem měla kouzelné dětství, dobře se nám vedlo, ale po okupaci nám všechno sebrali, přestala jsem chodit do školy, v jedenačtyřicátém roce jsem dostala hvězdu, starý život zmizel v nenávratnu,“ vzpomíná Susana Urbanová.
„Lidi s námi neměli slitování a kamarádky se nám dokonce smály. Já jsem nikam nesměla, jen na hřbitov, a večer jsem musela být doma v osm. Ale člověk si zvykne na všechno. A tak jsem vyrůstala na židovském hřbitově. Tam jsem si chodila hrát. Měla jsem tam i hračky. Dokud žil tatínek, tak se s námi učil, ale maminka česky neuměla.“
V květnu roku 1942 byly z Třebíče vypraveny dva velké transporty (Av a Aw), odjelo v nich 1370 Židů z města a okolí včetně Susaniných příbuzných. Třiaosmdesátiletý dědeček Alois Beneš zemřel v Terezíně v květnu 1942, babička Antonie Benešová zahynula v Treblince o pět měsíců později. Otce Arnošta zavraždili počátkem jara roku 1943 v Osvětimi.
„Já jsem se sestrou Hanou a s matkou mohla v Třebíči zůstat. A kromě nás ještě asi deset neúplných smíšených rodin,“ říká Susana. Všechny tři nacismus přežily, ale matka Ingeborg se po okupaci znovu vdala, odstěhovala se na Slovensko a dcery nechala v péči jiných lidí.
Susanu dostali bezdětní manželé Smržovi. Hanku si odvezl do Británie Julius Pächter, bratranec Arnošta Beneše, který přežil nacismus v emigraci. Němečtí příbuzní Ingeborg Benešové byli vyhnáni z Československa.
Susana žila dál v Třebíči, vdala se, narodily se jí dvě děti. Za sestrou nesměla, viděly se až po dvaceti letech, v roce 1966, kdy se Susana poprvé dostala do Londýna: „Stály jsme proti sobě jako cizí lidé. Ona neuměla česky, já neuměla anglicky. Bylo to tiché a bez emocí.“
Susana Urbanová dnes bydlí v domě, který patřil rodičům a jehož vydání se po roce 1989 složitě domáhala. Její vzpomínky uslyšíte v Příbězích 20. století v neděli 14. února. Pořad, který tentokrát připravil Adam Drda, vysíláme v obvyklém čase, tedy krátce po 20:00 hodině.
Susana Urbanová dnes bydlí v domě, který patřil rodičům a jehož vydání se po roce 1989 složitě domáhala. Pořad, který tentokrát připravil Adam Drda, vysíláme v obvyklém čase, tedy každou neděli krátce po 20:00 hodině.
Oprava: Omlouváme se čtenářům, ale v příspěvku o Susaně Urbanové se nám omylem podařilo zaměnit fotografii jejího otce za snímek jiného člověka. Věc jsme již uvedli na pravou míru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
