Poslankyně Labour Party Shortová chce rezignovat

Tato bývalá ministryně pro mezinárodní rozvoj v Blairově vládě vyčerpala trpělivost činitelů Labouristické strany, když v deníku Independent ve čtvrtek otiskla ostře kritický článek, v němž oznámila, že se rozhodla po 23 letech rezignovat na svou poslaneckou funkci a obvinila Labouristickou stranu z arogance, bezzásadovosti a "neuvěřitelné" nekompetentnosti. Shortová si poškodila pověst mezi labouristickými poslanci, když setrvala během Blairovy a Bushovy invaze do Iráku v britské vládě, přestože invazi kritizovala a na rozdíl od Robina Cooka odešla z vlády až o něco později. Od té doby je však neúnavným kritikem Blairovy vlády.

ODTUD ČÁST 2 Jacqui Smithová činitelka parlamentního klubu Labouristické strany pro poslaneckou disciplínu ve čtvrtek oznámila, že s Shortovou bude zahájeno discipliární řízení. Konstatovala, že veřejné přiznání Shortové, že "by vítala, kdyby labouristická vláda příští volby prohrála, je naprosto nepřijatelné. Shortové jsem to už v minulosti jasně řekla," uveda Smithová.

Shortová, která vstoupila v roce 1997 do Blairovy vlády pouze pod podmínkou, že bude vždy moci hovořit otevřeně a nedá se svázat stranickou disciplínou, nevyloučila, že bude v příštích volbách kandidovat jako nezávislý kandidát.

Pikantní z českého hlediska je, že Shortová usiluje o nerozhodný parlament právě v době, kdy v České republice působí nerozhodné výsledky voleb značné problémy. Ve svém článku v Independentu Shortová napsala:

"Od roku 1997, kdy se dostali labouristé v Británii k moci, učinili mnoho dobrého. Nyní jsem ale dospěla do etapy, kdy se hluboce stydím za [labouristickou] vládu. Blairova zbabělá podpora pro extremismus americké neokonzervativní zahraniční politiky posílila nebezpečí terorismu a zvýšila nestabilitu a utrpení na Blízkém východě. Tony Blair zostudil Velkou Británii, ochromil britské i mezinárodní právo a přispěl k tomu, že je dnes svět nebezpečnějším místem k životu. Ochromování zákonnosti a občanských svobod oslabilo naši demokracii a zvýšilo odcizení muslimů, píše dosavadní ministryně labouristické vlády Clare Shortová ve čtvrtečním deniku Independent. Rozhodnutí Gordona Browna nahradit [jaderné ponorky] Trident novou generací jaderných zbraní je urážkou demokracie. Postoj Blairovy "Nové labouristické strany" k reformě veřejného sektoru snížilo obrovskou hodnotu veřejných služeb. A kromě arogance a nedostatku zásadovosti Nové labouristické strany vládne také neuvěřitelná nekompetentnost. Politická rozhodnutí jsou oznamována z úřadu premiéra v Downing Street číslo 10 tak, aby se to dostalo do médií, a žádná politika není předem řádně promyšlena.

Vláda už dávno nevládne kolektivně, parlament je slabý a neefektivní a vzestup třetí britské politické strany v zemi znamená, že je britský volební systém stále zkreslenější.

ODSUD ČÁST 3

V roce 2004 hlasovalo pro Labouristickou stranu 9,54 milionů voličů - byl to druhý nejnižší počet hlasů pro labouristy v poválečné Británii. Labouristickou stranu tedy podporuje jen 22 procent voličů a přitom jsme svědky, že se moc stále více koncentruje v úřadu premiéra. Ten se neradí s nikým, podvádí ve věcech hlubokého významu a nezodpovídá se ani vládě, ani labouristickým poslancům v parlamentu ani celé straně. Premiérova přízeň a jeho nesmírný vliv proměňuje mnoho poslanců v poslušné loutky, kteří čekají, až budou jmenováni ministry, anebo, pokud jsou starší, až se dostanou do Horní sněmovny.

Labouristická strana neví, co dál. Ústavní uspořádáni je rozbito a propast mezi politickou elitou a občany je stále větší. Zároveň se Británie stala více nerovnou a více násilnou a nešťastnou zemí. A svět je v zoufalé krizi. Situace na Blízkém východě se zhoršuje a globální oteplování hrozí velkými katastrofami.

Existují řešení pro tyto obrovské problémy, ale ne na cestě, po níž jdeme my. Máme-li zlepšit kvalitu života v Británii, musíme následovat skandinávský model. V zahraniční politice musíme spolupracovat s Evropskou unií i jinými, aby svět byl schopen dosáhnout dohody, jak jednat proti globálnímu oteplování, zvyšování počtu obyvatel a ekologickým tlakům.

Dospěla jsem k závěru, má-li dojít k změně, potřebujeme nerozhodný parlament. To způsobí volební reformu. Pak bychom měli druhé volby. Labouristická strana - s nynější volební podporou - by měla v parlamentě jen třetinu křesel, konzervativci také jen třetinu a do parlamentu by se zřejmě dostali Zelení a někteří další, takže by se v Dolní sněmovně zvýšila pluralita názorů. Britská politika by se tak radikálně změnila. Vláda by musela parlamentu a tedy voličům, naslouchat. Měli bychom šanci vytvořit novou politiku, civilizovanější zemi a hráli bychom čestnější roli ve světě.

Činitelka parlamentní Labouristické strany pro poslaneckou disciplínu mě varovala, že nesmím jako labouristický poslanec doporučovat nerozhodný parlament, protože by to znamenalo, že Labouristická strana přijde o poslanecká křesla. Rezignuji tedy na své poslanecké křeslo, abych mohla říci pravdu a podpořit změny, kterých je zapotřebí. Je mi líto, že to musím říct, ale jako labouristický poslanec je skoro nemožné něco takového učinit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .