Porcování medvěda
Druhé čtení rozpočtu, při kterém poslanci formou pozměňovacích návrhů usilují o peníze na konkrétní projekty ve svých regionech, se letos těšilo mimořádnému a také mimořádně kritickému zájmu. Procedura, proslulá jako "porcování medvěda", působí poněkud komicky a také podezřele, nicméně je to už tradiční rituál, u kterého není jednoznačné, zda je lepší ho vymýtit či zachovat. Výhrady směřují především k samotnému principu, kdy si poslanec kupuje přízeň voličů, což lze přísně vzato označit za politickou korupci.
Z pohledu obyvatel obce, která získá prostředky na opravu školy, chátrajícího kostela anebo provoz sportoviště, se naopak jedná o to nejviditelnější, co jejich poslanec v Praze zařídil a svými za to nebývá peskován. V našem politickém systému není prioritou poslance parlamentu sledovat zájem své obce, nýbrž zájem obecný. Je svými voliči vyslán do zákonodárného sboru, který má ku prospěchu všech přijímat kolektivní rozhodnutí. Současně se ale očekává, že zůstane v kontaktu se svými voliči a skrze ně v kontaktu s realitou.
Pokud tedy jednou do roka poslanci lobbují za lokální zájmy, je to sice nesystémové, ale není to nesmyslné. Tím, že poslanec zajistí peníze na dobrou věc, nezískává u voličů body pouze on sám. Důvěryhodnější se stává i poslanecká sněmovna a politika vůbec, což není zbytečné. Co tedy se sněmovním medvědem? Neměl by mít podobu loňských sedmi ani letošních čtyř miliard. K prezentaci zájmu politiků o obyčejné lidi postačí, když budou porcovat medvěda symbolického. Místo tisíce návrhů ať je jich dvě stě a každý poslanec ať řekne, kam doputuje jeden milión. Pokud si tedy můžeme poslancům dovolit radit.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
