Popravený premiér aneb Kádárova noční můra

Přes své jednoznačně komunistické zázemí měli oba muži dosti odlišnou biografii, svou roli jistě sehrály sociální původ a 16letý věkový rozdíl.

Imre Nagy|foto:FORTEPAN / Jánosi Katalin adományozó,CC BY 3.0,©

 Nagy vs. Kadár

Imre Nagy (1896–1958) byl politicky činný již od 20. let a od roku 1930 žil v Sovětském svazu (pozoruhodná je z této doby jeho spolupráce s NKVD, u zahraničních komunistů té doby dosti obvyklá) a do Maďarska se vrátil až v roce 1944.

Poté postupně zastával řadu vysokých stranických i státních funkcí. Poprvé se stal premiérem v roce 1953 a z této doby se také datují jeho opatrné korekce tvrdého stalinského systému. Svého postu byl však zbaven a dokonce vyloučen z komunistické strany.

János Kádár|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

János Kádár (1912–1989) se v komunistickém hnutí angažoval od konce 20. let a v mocenské hierarchii začal stoupat rovněž po druhé světové válce. Od roku 1948 byl ministrem vnitra a podílel se na stalinských represích, mimo jiné i na vykonstruovaném procesu svým předchůdcem ve funkci ministra vnitra László Rajkem.

Poté však u maďarského stalinistického vůdce (který mu byl bez ohledu na pobyt ve vězení vždy vzorem) Rákosiho upadl v nemilost a byl sám v letech 1951-1954 vězněn. Po propuštění byl poměrně záhy rehabilitován a začal opět stoupat na stranickém mocenském žebříčku. V polovině 50. let už opět patřil mezi maďarskou stranickou špičku.

Podzim 1956

Klíčovým okamžikem střetu obou mužů je maďarské povstání z podzimu 1956, kdy se v krátkém intervalu několika desítek hodin stávají v bouřlivých dnech vrcholnými představiteli strany (János Kádár generálním tajemníkem maďarských komunistů) a vlády (rehabilitovaný Imre Nagy premiérem). A jejich cesty se – v řádu několika dnů – diametrálně rozešly.

Nagy se postupně stal respektovaným vůdcem země, který stál v čele koaliční vlády, dokázal vyjednat odchod sovětských tanků z Budapešti po jejich prvním zásahu proti povstání a dosáhl celkového zklidnění situace.

Po masivní sovětské vojenské invazi vyhledal s většinou svých ministrů a jejich rodinných příslušníků azyl na jugoslávském velvyslanectví, odkud byl předán Sovětům. Dva roky strávil ve vězení a v červnu 1958 byl – spolu se svým poradcem a ministrem obrany – popraven.

János Kádár v roce 1933|foto:autor neznámý,Creative Commons,©

Kádár naopak zvolil cestu zrady: dává se k dispozici Moskvě a v její režii sestavuje dělnicko-rolnickou vládu. Maďarské povstání je sovětskou vojenskou silou rozdrceno, Kádár dosazen do čela země a nastává období tuhé represe. Řada lidí je popravena, mnoho dalších uvězněno a zemi opouští 200-300 tisíc občanů.

Od poloviny 60. let se Kádár pokoušel o opatrné reformy – přesto se maďarské jednotky podílely v srpnu 1968 na okupaci Československa – ačkoliv nikdy nepřekonal loajální prosovětský postoj. Zemřel krátce poté, co opustil vrcholné funkce.