Pomoc Ukrajincům ukázala náš dvojí metr. Je smutné, že Syřanům jsme nepomohli, uvažuje slam poetrista Tukan

Mezi umělci je nejčastěji používaná definice, že Slam poetry je performativní žánr na pomezí poezie, divadla a prózy. „Můj švagr Filip Koryta, doktor Filipitch, například upřesňuje, že to není ani tak žánr, jako spíš platforma, kde si každý může dělat, co chce,“ vysvětluje Netuka. „Kdybych měl být co nejpřesnější, tak bych řekl, že nikdo přesně neví, co slam je, a proto je v tom obrovská svoboda."

Čtěte také

Rok války aneb Ukrajinci v Česku. Pomoc státu klesá, uprchlíci se o sebe chtějí postarat sami

K psaní textů se dostává různými způsoby. „V prosinci minulého roku jsem třeba dal dohromady slam na téma feminismu, na téma rovných příležitostí mužů a žen. Napsal jsem ho pro Open Society Fund,“ popisuje. „Oslovili mě přes jednoho kolegu, jestli bychom nedali dohromady nějaký slam ve dvou.“

„Jelikož je mi to téma blízké a ještě nikdy jsem na něj v minulosti nic nenapsal, tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Přijde mi to důležité i z toho důvodu, že ačkoli v různých oblastech rezonuje téma rovnosti, tak jsme v rámci Evropy hodně pozadu,“ dodává.

Nejvíc mě pálí rozevírání sociálních nůžek

Tukan se ve své tvorbě věnuje hlavně tématům, která se ho osobně dotýkají. „V české společnosti mě nejvíce pálí rozevírání sociálních nůžek,“ říká. „Hodně to souvisí s konkrétními politickými kroky a s tím, že se tu znovu objevují populistické tendence. Část české společnosti je dost frustrovaná a jde na lep populistickému narativu. A to je pořád dokola.“

Jako důsledek rozevírání nůžek vidí i postoj části společnosti vůči uprchlíkům. „Můžeme se vrátit zpátky třeba o 10 let a zjistíme, že tu byla nenávist naměřená třeba vůči Romům nebo Syřanům, dnes jsou to Ukrajinci,“ popisuje. „Ta nenávist byla a je ze strany určité sociální části společnosti. Toto mi vadí, to mi přijde nefér.“

Na demonstracích jsou i lidé, kteří jsou dobře situováni, ale mají nějaký sobecký zájem.

Česká společnost se však podle něj zachovala během současné uprchlické krize lépe než před necelými deseti lety. „Je ovšem smutné, že se tím akorát vyjevuje dvojí metr, kdy třeba u Ukrajinců vidím předpoklad kulturní blízkosti, což mi přijde dost liché. Stejně tak, jako nám Ukrajinci můžou být kulturně vzdálení, nám naopak Syřani můžou být kulturně blízcí,“ dodává Netuka.

„Můžeme si to vysvětlovat určitým historicko-politickým kontextem. Z tohoto hlediska mi přijde smutné, že teď pomáháme, což je skvělé, ale předtím jsme nepomáhali na základě nějakých lichých narativů.“

Falešné dilema

S politickými kroky a rozevíráním nůžek souvisí podle Netuky také různé demonstrace po celé zemi, těch se ale podle něj neúčastní jen lidé v nouzi. „Určitě tam budou lidé, kteří jsou sociálně dobře situovaní, ale mají sobecký zájem a chtějí si vyřešit nějaké vlastní problémy. Teď mluvím o organizátorech těch akcí.“

Čtěte také

Rajchl je pragmatik, vyhýbá se extrémům. SPD se může začít trochu bát, myslí si politolog

„Manipulují těmi lidmi, kteří řeší svoji vlastní sociální situaci. „Pomoc Ukrajincům, pomoc Ukrajině a pomoc českým občanům tak, aby se jim žilo lépe, mi přijde jako falešné dilema. S tím souvisí i kroky vlády, jakým způsobem bojuje proti inflaci. Nepřijde mi dobré v tomto případě nyní měnit daňovou sazbu DPH, protože to zase dopadne na ty dole,“ dodává.

Současné kroky vlády tak můžou podle Netuky vést k ještě větší nespokojenosti. „Budou mít o to větší důvod jít někam na náměstí protestovat. No, ale nechci samozřejmě z lidí dělat jenom nezodpovědné děti. Jsou mezi nimi i tací, kteří prostě můžou být pátou kolonou Ruska, ať už vědomě, nebo ne,“ uzavírá. „Tam je to nebezpečné a hodno nějaké kritiky.“

V celém pořadu Osobnost Plus se také dozvíte, jak Robert Netuka pracuje s ukrajinskými uprchlíky, zejména dětmi, nebo jak by se podle něj mělo upravit vybírání daní a kde by se daly získat finance pro důstojnou minimální mzdu a důchody. V záznamu si také můžete poslechnout ukázku jeho slamu. Provází Lucie Vopálenská.