Politolog: Možná máme v genech věčnou nespokojenost, obviňování politiků je ale do značné míry oprávněné

19. listopad 2024

Téměř třetina Čechů považuje současný režim za horší, než byl ten před rokem 1989, zjistil průzkum agentury STEM. Agentura uvádí, že za to nemůže nostalgie, ale spíš zklamání a vztek ze současné situace. „V okamžiku, když to není tak, jak jsme si vysnili, tak potom se ptáme, jestli to stálo za to,“ hodnotí polistopadový vývoj ve vysílání Českého rozhlasu Plus politolog a komentátor Lukáš Jelínek.

Z výzkumu agentury STEM vyplývá, že pouze 48 procent lidí v Česku vnímá vývoj za posledních 35 let jako pozitivní. „Možná máme my Češi někde v genech věčnou nespokojenost, kterou pořád máme tendenci projevovat ‚blbou náladou‘,“ odkazuje se politolog na slavný citát Václava Havla.

Čtěte také

„Do toho vstupuje i frustrace, kdy lidé mají pocit, že politická reprezentace neřeší problémy, které se jich bytostně týkají. Místo toho pouze na jedné straně předstírá řešení a na druhé straně lidé poslouchají jenom pokřik ze strany opozice, která není schopna ani ochotna předkládat vlastní recepty,“ podotýká komentátor v pořadu Osobnost Plus.

„V okamžiku, kdy se to všechno spojí dohromady, mají lidé pocit, že se s touto zemí nic zásadního neděje, že se nikam neposouvá a že se hlavně neposouvá jejich životní úroveň, což je po 35 letech asi nejsmutnější faktor,“ konstatuje Jelínek.

Otázku životní úrovně podle něj ovlivnily válka na Ukrajině, pandemie i přírodní a klimatické krize. „Když máte několik takovýchto frustrací z různých jevů kolem vás, tak v tom okamžiku máte pocit, že váš život není tak kvalitní, jak byste si představovali, a hledáte nějakého vnějšího viníka.“

Jím podle Jelínka často bývají politici. „Zároveň musím říct, že obviňování politiků je do značné míry oprávněné, protože rozhodně ani z mého pohledu nedělají to, co by dělat mohli.“

Zklamaná společnost

Zklamání s vývojem po roce 1989 souvisí podle politologa s očekáváním, že bude stačit dosáhnout prvních cílů, které jsme měli po revoluci se vstupem do EU a NATO. „Ukazuje se, že to samotné nestačí,“ shrnuje.

Čtěte také

„Samozřejmě jsme se vzhlíželi k pověstným německým platům, k životní úrovni německých pracujících i důchodců. Říkali jsme si, ještě pár let to potrvá,“ popisuje. „V okamžiku, kdy to není tak, jak jsme si vysnili, se potom ptáme, jestli to stálo za to a jestli za to můžeme my, nebo někdo jiný.“

Úspěchy, kterých Česko v posledních 35 letech dosáhlo, se navíc příliš výrazně nedotkly středně a nízkopříjmových obyvatel. „Když se zeptáte nějakého člověka v seniorském věku, jak si užívá demokracie, tak řekne, že nijak, protože sice může cestovat kam chce, ale nemá za co,“ vysvětluje.

Velkým problémem je v Česku mimo jiné i dědičná chudoba. „Víme, že lidé, kteří se narodí do sociálně slabších rodin s nižším vzděláním, následně také dosáhnou nižšího vzdělání a jejich životní úroveň se příliš neliší od životní úrovně rodičů,“ popisuje.

Velké sociální rozdíly navíc můžou podle politologa ohrozit i demokratické směřování Česka. „Když jsou příliš velké, tak to nahrává nejrůznějším násilným revolučním náladám, které potom můžou vést k vzestupu různých komunistických nebo fašistických hnutí,“ varuje.

Jak správně reagovat na rozevírající se nůžky nerovnosti? Jakou roli hraje na české politické scéně morálka? Jak je na tom Česko se svobodou projevu? Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus nahoře v audiozáznamu.

autoři: Barbora Tachecí , bko

Související