Polský premiér odchází

Chce tímto gestem své straně ještě na poslední chvíli zachránit aspoň pár politických bodů, a je fakt, že je jeho strana má opravdu zapotřebí. Otázka ovšem je, zda má takové úsilí vůbec smysl, zda je vůbec ještě co zachraňovat.

Millerova demise byla na spadnutí už dávno: veřejná podpora jeho vlády klesala pod únosnou mez a preference jeho strany, Svazu demokratické levice, spadly podle bleskového průzkumu, provedeného poté, co premiér ohlásil, že hodlá odstoupit, jen o něco výše hranice volitelnosti. Oznámení demise bylo logickým výsledkem vývoje - ve druhé polovině února Leszek Miller opustil funkci předsedy strany, minulý týden se strana rozpadla, Millerovi odpůrci založili novou Sociálně demokracii Polska, a Millerova premiérská pozice začala být neudržitelná. Polský prezident Alexandr Kwasniewski to nebude mít snadné - bude muset jmenovat nového premiéra, a pokud nevypíše nové volby, bude to muset být premiér ze Svazu demokratické levice. Je ovšem otázka, zda si tato strana vůbec dokáže v polské sněmovně udržet většinu.

Na polské politické scéně tedy probíhají dosti horečná jednání, Svaz demokratické levice potřebuje spojence. Nebude však snadné je získat, opoziční strany mu podporu rozhodně neposkytnou, a tak jsou ve hře lidovci, kteří zatím váhají, nebo představitelé odštěpenecké frakce, která založila novou Sociálně demokratickou stranu Polska. Ti však také zatím nejeví chuť podporovat své bývalé stranické kolegy, vždyť kdyby s nimi souhlasili, jistě by ze Svazu demokratické levice neodešli.

Nejjednodušší by pochopitelně bylo uspořádat předčasné volby a zjistit, jak si strany stojí u voličů, když přijde na lámání chleba, průzkumy jsou sice informativní, leč volby jsou volby. O volby pochopitelně má zájem opozice. Nejsilnějšími opozičními stranami jsou liberální Občanská platforma a populistická Sebeobrana, a je velmi pravděpodobné, že po volbách polskou vládu povede Jan Maria Rokita z Občanské platformy.

Kardinální otázka v této chvíli ovšem zní, kdy ty volby budou. Dá se tušit, že ochromená vládní strana už nevydrží s dechem ani do podzimu, ale nejspíš by bylo rozumnější uspořádat předčasné volby co nejdřív. Polská politická scéna má totiž svého strašáka. Je jím vůdce strany Sebeobrana Andrzej Leper, typický populista a tvrdý odpůrce Evropské unie. Sebeobraně v bleskovém průzkumu dalo hlas 21% respondentů, ocitla se na druhém místě za Občanskou platformou, ke které se přiklonilo 28% respondentů. A není vyloučeno, že se podpora této antievropské strany po vstupu Polska do Unie ještě zvýší, neboť polští rolníci, a to je podstatná část polského voličstva, po Unii opravdu netouží. Jejich tradiční zástupce, Polská lidová strana, od začátku 90. let soustavně ztrácí příznivce, a naopak přibývá stoupenců Leppera.

Polští voliči jsou celkově nespokojení. Vláda podle jejich názoru málo dbá o postavení obyčejných lidí, dvacetiprocentní nezaměstnanost se nutně odráží ve veřejném mínění. Svaz demokratické levice, který by měl být tradičním zástupcem finančně slabých vrstev společnosti, ve svém poslání podle názoru voličů selhal, pravicové strany jim nenabízejí příznivé řešení, a tak přirozeně tíhnou k tomu, kdo nabízí jednoduchá, byť neuskutečnitelná řešení.

Nelze pochybovat o tom, že se po volbách v Polsku chopí vlády opozice a někteří politici mluví o tom, že to bude zároveň konec postkomunistického období. Politické strany, odvozující se z komunistických dob, Svaz demokratické levice a Polská lidová strana, vyčerpaly svůj potenciál a není jisté, zda se z dosavadního debaklu dokážou vzpamatovat natolik, aby se s nimi napříště na politické scéně vůbec vážně počítalo.

Naprosto zásadní ovšem je, zda zvítězí občanská liberální pravice, nebo populistický Lepper, neboť vítěz voleb bude několik let rozhodovat o osudu polského státu. A bylo by velmi nerozvážné slepě spoléhat na to, že v polských voličích přece jen převáží rozum a odpovědnost a že nedají hlasy Lepperovi. Slibuje přece, že zatočí se všemi, kdo málo dbali o blaho národa, že zavede pořádek a prosperitu, že pomůže chudým a bude tvrdě oponovat všemu, co by mohlo v Unii Polsko poškodit. To jsou nabídky, kterým může chudý a nepříliš orientovaný volič těžko odolat.