Polní nemocnice

Představíme-li si, že by se k nesnesitelným teplotám ještě přidaly nedostatky v zásobování a výpadky proudu, dost možná bychom byli podobně agresivní jako iráčtí obyvatelé Basry vůči našim vojákům ze sedmé polní nemocnice. Po zprávách o tom, jak si jejich přítomnosti Iráčané cení, se najednou musíme vyrovnat s faktem, že nejsou zcela v bezpečí, neboť si je někteří domorodci pletou s Brity či Američany. Po dramatickém víkendu se prý sice včera situace uklidnila, ale armáda připustila, že pro jistotu připravila i plán rychlé evakuace. Odpověď na otázku, zda jsou tedy naši vojáci v Iráku vítáni, či nikoli, zní ano i ne. Nemocní či ranění, kterým se dostane ošetření, jsou zřejmě vděční, kdežto zdraví kladou okupačním vojákům za vinu potíže, které jim ovšem údajně způsobují vlastní spoluobčané, kteří rozkrádají inženýrské sítě.

Po lékaři nelze chtít, aby hlídal před zloději dráty elektrického vedení, bez kterých se elektřina přenáší špatně, anebo aby vedl teologické diskuse s muslimskými extrémisty. A pak - nebylo by moudré činit závěry o smyslu působení našich vojenských lékařů v Iráku na základě incidentu, kdy vozidla s cisternami vody zasypaly kameny. I u nás je příliš vedro na to, abychom situaci uměli vyhodnotit s chladnou hlavou. Podstatné je, aby měl klimatizovanou zasedačku generální štáb.