Politolog Weiss: Kampaň je plná českých témat, ale k těm europoslanci nemají co říct

„Upřímně řečeno: Člověk může být kritický k Unii, může být kritický k Evropskému parlamentu – to mně přijde naprosto legitimní pozice. Můžou si myslet, že spousta věcí, které se v Evropě schvalují, má být na úrovni národních států – u některých z nich mi to i možná dává smysl,“ doplňuje v Osobnosti Plus politolog z Katedry evropských studií Fakulty sociálních věd UK. 

Čtěte také

Nečekanou šedou eminencí budoucí Evropské komise se zdá být italská premiérka Meloniová

„Pak je naprosto legitimní, že sedí v Evropském parlamentu a hlasují proti. Protože mají dojem, že je to konkrétní předpis, který nemá být na půdě Unie. Ale musí vědět proč a mít pro to argumenty,“ vysvětluje politolog svůj názor. 

Co by pak měly řešit jen členské státy? „Celá integrace je založená na principu subsidiarity. Ve skutečnosti to znamená, že dokonce Evropská komise nesmí navrhovat věci, které jsou výhodněji regulované na národní úrovni,“ odpovídá. 

Weiss také připomíná, že Unie je z globálního hlediska vlastně také jen malý hráč.

„Všechny evropské státy jsou malé, některé si to ještě nepřiznaly a neuvědomily, ale v principu to tak je. A když nebudeme dělat věci spolu, nebudeme zajímat vůbec nikoho. Pokud naopak chceme někoho zajímat, chceme to dělat akceschopněji, tak by tomu asi nějaký způsob federalizace samozřejmě pomohl,“ připomíná s tím, že to ale reálně dvakrát nevidí. 

Čtěte také

Eurovolby se blíží. Víte, jak hlasovat, jak volit ze zahraničí nebo kdy bude jasno?

Podle mnohých odborníků je tak největším nebezpečím pro Evropu sama Evropa, rozsekaná na jednotlivé zájmy se Unie může stát zcela neakceschopnou. 

„To je pravda, ale Unie nakonec akceschopná je, problém je jen ten časový horizont.“

„Všechno dlouho trvá i proto, že je to hlavně diskusní organizace, která se opravdu snaží dosáhnout kompromisu a konsensu, aby byly všechny členské státy spokojené s výsledkem. Také naprostá většina rozhodnutí na evropské úrovni trvá dlouho, v některých okamžicích je to až příliš,“ zdůrazňuje politolog.

Změny v Evropském parlamentu? 

Evropští odborníci očekávají, že by se po těchto volbách mohl EP proměnit a být víc nacionalistický. „Ne nutně,“ hodnotí Weiss.

„Problém všech krajně pravicových a nacionalistických stran v EP je, že se už ze své definice nemají navzájem rády, protože jsou nacionalistické.“

Čtěte také

Jan Vávra: Krajní levice a pravice se potkaly

„Evropský parlament funguje na způsobu frakcí složených ze stran z různých členských států, které si jsou ale blíž ideologicky. Takže se až dosud středová pravice, středová levice a liberálové či centristé dokázali sjednotit kolem nějaké politiky.“

„Ale ty, co do toho teď jdou, a to s tím, že nechtějí spolupracovat a najednou spolupracovat budou muset, to podkopává doma. To by EP asi změnit mohlo, protože by tak bylo méně konstruktivnějších stran a daleko složitější by pak bylo hledat většinu ke schvalování zákonů,“ připouští.

Čtěte také

Krajní pravice na vzestupu. Mainstream, který roztrhá Evropu na kusy?

Také se může podle politologa stát, že bude v EP po volbách víc těch stran, se kterými se „nikdo nebaví“.

„Podobně to ale bylo dlouhá léta v českém parlamentu s KSČM. Tehdy to byly hlasy, které se odpočítaly a pak se těžko hledala většina. Kdyby to bylo v EP po volbách podobně, bude jednání složitější,“ uzavírá. 

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.