Politika v kruhu

A má ho ještě vůbec někdo ze současných protagonistů. KDU-ČSL poměrně dlouhý čas tahala za delší konec. Premiérovi osobní problémy byly viditelné na první pohled a KDU-ČSL přišla s poměrně jednoduchým řešení. Vyměníme premiéra s jeho všemi problémy a pojedeme dál. Když ČSSD poměrně logicky se cítila napadeno, žádala odchod lidoveckých ministrů. To by bylo logické, když nemají důvěru k premiérovi a my ho nechceme měnit, musejí jít oni.

Lidovecké lpění na setrvání ve vládě by se mohlo jevit nelogické, ale svůj politický smysl má. Je to nástroj nátlaku, aby ČSSD nakonec opravdu uvažovala o výměně premiéra. Kdyby ministři odešli, nátlak by skončil, vláda by se musela opřít o toleranci KSČM. Jenže tlak nebude možné vyvíjet donekonečna. Lidovecká výhoda se časem stírá.

ČSSD na svém premiérovi zatvrzele trvá, bylo už několikrát vysvětleno, proč. Strana je personálně velmi oslabena a postrádá základní samočistící mechanismy. Odchod jednoho důležitého člověka může pro ni znamenat fatální otřes, místo toho, aby znamenal spíše katarzi. Také Stanislav Gross si zřejmě myslí, že hraje o svou politickou kariéru. Přitom uznání chyby a vyvození odpovědnosti by znamenalo spíše dobrý vklad do kariéry nové, od chyby už oproštěné.

Poslanci ČSSD udělali přesně to, co se od nich čekalo, žádali odchod lidoveckých ministrů. Premiér Gross zase předložil prezidentovi scénáře, jak by se situace mohla vyvíjet. Je to také přesně to, co nejlépe v politice umí, scénáře, kličky, strategie, kdo s kým a proti komu. Jenže situace už dozrála tak daleko, že to možná nebude stačit.

Prezident je tlačen, aby se krizi pokusil aktivně řešit a zdá se, že mu to je přirozeně proti mysli. Nechtěl být prezidentem aktivistickým, chtěl počkat, až se politikové sami dohodnou a nabídnou schůdné řešení. Ti se k tomu ale nemají, takže možná na prezidenta opravdu přijde řada. Ale jaký je jeho manévrovací prostor? Současného premiéra k demisi donutit nemůže. A kdyby i ano, nového nemá. Expremiér Zeman vzkazuje svému někdejšímu partnerovi z Vysočiny, že on by to řešil vládou odborníků.

Kam už situace dospěla! Jestli někteří dva politikové nejvíce hovořili o potřebě stranického systému a vládě odborníků se vysmívali jako něčemu anachronickému, co vnucoval bývalý prezident Havel, pak to byl Klaus a Zeman. A nyní jeden druhému to radí, protože politikové selhali. Exprezident Havel se musí tiše usmívat.

Jenže jak opravdu dál? Každý z protagonistů krize má jednotlivě poměrně logické řešení. ČSSD žádá návrat ke stavu před krizí, KDU-ČSL chce vyměnit premiéra a ODS žádá předčasné volby. Dohromady se ale nelze shodnout na ničem. A je možné se divit? Je možné si představit návrat k dobám před krizí? Může vzít KDU-ČSL zpátky svou nedůvěru k premiérovi, jak by taková vláda pracovala? A může vzít naopak ČSSD zpět svou nedůvěru ke KDU-ČSL jako údajně neserioznímu partnerovi? Jak s ním chce dál vládnout.

Dalšími usměvavými jsou tedy především komunisté. Moc se přelévá a postupně se stěhuje do jejich samé blízkosti. Špatně na tom není ani kandidát na předsedu ČSSD Zdeněk Škromach. Svým razantním vystoupením na podporu premiéra získal ve straně autoritu a zastínil původní Grossovi stranické blízké, se kterými hodlal původně Škromachovo levicové křídlo smést. Mlčící ministr financí Sobotka nebude už zřejmě pro Grosse dobrý tandem.

Třetí koaliční partner, Unie svobody, nemá už nějaký čas základní politické instinkty a její přežívání na politické scéně je už pouze vedeno dosti průhlednou snahou užít si získaných funkcí co možná nejdéle. Na ni spoléhat příliš nelze.

Situace tedy opravdu nejvíce nahrává předčasným volbám. Nové rozdání karet by vytvořilo pro všechny strany novou legitimitu, síly by se přeskupily a některé strany a s nimi i problémy by zmizely. Jenže ODS neustále omílá svou tezi o předčasných volbách, se kterou se dá souhlasit, ale neříká, jak na to upozorňují politikové KDU-ČSL, kterak chce k volbám dospět. I kdyby se některý ze složitých mechanismů nyní spustil, k volbám se dospěje tak zhruba do jejich řádného termínu.

A tak to asi nakonec nějak dopadne. Česká politická scéna se tak nějak v krizích dozmítá až do voleb. Jediné, co asi bude obtížně představitelné, že přitom zahájí nějaké potřebné reformy. Ale, popravdě řečeno, k těm by zřejmě nedospěla ani Grossova vláda stabilizovaná.