Politika nad kulturou

Pan Jehlička zahovořil zhruba o tom, jak je celému národu jasné, že Kaplického chobotnice na Letné stát nebude, že projekt byl špatně připraven a představoval jakési dobrodružství a že opravené Klementinum knížkám prý postačí.

Všechno, co řekl, bylo podle mého - jednoduše řečeno - špatně.

Za a) celému národu, až do chvíle, než to pan Jehlička vypustil z úst, vůbec nebylo jasné, že Kaplického Národní knihovna (nikoli "chobotnice", nikoli "blob"), že tedy nová budova Národní knihovny na Letné stát nebude. I kdyby měl člověk věřit dosti nespolehlivým průzkumům veřejného mínění, je to s podporou projektu pana Kaplického přinejhorším tak půl na půl. Půlka národa se do včerejška na novou Národní knihovnu na Letné mohla těšit. Teď tam asi bude mít dva tunely, obrovský stadion a akvárium. Prima.

Za b) projekt vůbec nebyl špatně připraven. Špatně připraveni byli licoměrní politici, najmě ti z pražské ODS, sedící v zastupitelstvu magistrátu hlavního města - samozřejmě, že v čele s jejich primátorem Pavlem Bémem. Projekt pana Kaplického prošel vítězně velice těžkou, neb početně i profesně velice hutně obeslanou soutěží. Projekt byl - jak si můžeme najít v dobových dokumentech, kdyby nás, podobně jako soudobé bijce chobotnice chtěla přepadnout ztráta paměti - zeširoka uvítán, dokonce i těmi dnešními bijci. Načež se - opět blahé, či vlastně neblahé paměti - do toho vložil prezident a čestný předseda ODS Václav Klaus a Kaplického návrh doslova odstřelil.

Vzhledem k tomu, že hlava státu má v téhle zemi patent na všechno, včetně tak komplexního oboru, jakým je moderní špičková světová architektura, převzali jeho odsudečný názor okamžitě za vlastní i jeho straničtí výrobci ozvěn, aby se to vyjádřilo slušně. Tak to - prosím pěkně, vzpomeňte si všichni - celé začalo! Nic jiného v tom tehdy nebylo.

Následně se vzedmula poměrně hlasitá a argumentačně dobře vybavená vlna odporu proti tomu podivně osobnímu a podivně rošťáckému (budu se přivazovat vlastním tělem, aby to tam nestálo, říkal tehdy prezident Klaus....) odporu hlavy státu a jeho opakovačů. Až proti této vlně se vzedmula opět další, hlavně "ódeesácká" vlna, která se v té chvíli, kdy začalo pěkně hloupě vypadat, aby se proti Kaplického projektu brojilo jen kvůli tomu, že se nelíbí panu Klausovi, začala sápat po zákonech a po normách a po nařízeních a po pravidlech památkových zón a po pravidlech hospodářských soutěží.

Tímhle manévrem se protivníci projektu pana Kaplického snažili dát své, čistě stranicky a kultem osobnosti zapříčiněné změně názorů punc jakési odbornosti, neřku-li zákonnosti.

Načež - neboť se do poslední chvíle čekalo, odkud ten katovský šleh přijde - vyšel ten Černý Petr na ministra kultury, koaličního lidovce Jehličku. To je přeci elegantnější, než kdyby to byl někdo z hlavní poziční strany. Jedlička Kaplického projekt popravil, zadupal do země a ještě se snažil veřejnosti namluvit, že miliarda investovaná do rekonstrukce Klementina není miliardou vyhozenou do kanálu.

To by se mezitím nesměla objevit řada stanovisek odborníků na knihovnická zařízení, a nikoli jen ministrů, tedy skutečných odborníků, kteří v nafukovací schopnosti Klementina, například formou výstavby v podzemí, prostě nevěří.

Právě proto, a nejen proto, byl Kaplického projekt tak výjimečný a revoluční, neb obsahoval (samozřejmě, kromě jiného) také unikátní systém řešení podzemního skladování deseti miliónů svazků. To přesně se v Klementinu podle všeho udělat nedá a nedostatek prostoru se jistě nevyřeší na nějakou delší dobu tím, že se odtud pošlou na kraj Prahy svazky Technické knihovny.

To máme být všichni padlí na hlavu a věřit všemu, co se nám ministr snaží namluvit? Podle mého je to ještě jinak. Souboj o Národní knihovnu otevřel širší spor o pojetí společnosti, který zde permanentně doutná.

V současné době mají velký vliv myšlenkoví pohrobci onoho odvětví materialistického (nechci rovnou říkat "bolševického") náhledu na svět, pro které je - přesně podle dobových příruček - kultura jen tzv. "společenskou nadstavbou". Nemožno se na ně zlobit, přesně tak je to ve školách učili: nejprve je třeba lidem nacpat žaludky a zacpat ústa, pak je nad tím možné provádět "cosi navíc". Tak se to tu dělo nějakých čtyřicet let a moc velkou díru do světa jsme s tím, jako byvší kulturní národ, neudělali.

Kultura jako "nadstavba" je zrůdnost. Ovšem kultura jako základní stavební kámen nejen jednotlivých lidských charakterů, ale tím pádem i stavební kámen společnosti a úhelný kámen světonázorových hledisek - to je něco jiného! Tak žijí všechny kulturní společnosti (národy) světa.

Měli bychom se nyní rozhodnout, kam chceme patřit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .