Politici versus lid

Zdravý selský rozum člověku signalizuje hned, že post komisaře je o zkušenosti a znalosti bruselských poměrů a ne o tom, že někdo na tomto hřišti dvakrát dobře přihrál a tamní diváci mu zatleskali. To potvrdil výsledek průzkumu agentury STAC, který zveřejnili pondělní Lidové noviny. 60,5 procent respondentů si přeje, aby Pavel Telička, bývalý vyjednavač za Českou republiku při EU, který se v Bruselu pohybuje už několik let, zůstal na postu eurokomisaře a jen 17,5 procenta je proti.

Nástup třicátníků typu Grosse do čelních funkcí v politice, kteří jsou silně napojeni na různé reklamní, PR a lobistické agentury, se sebou nese jeden fenomén, který byl dříve typický jen pro kreativce těchto agentur, a sice fakt, že to je povolání, kde zkušenost neplatí a naopak je na škodu. Reklama funguje na stále nových a neotřelých nápadech, které se vymykají běžné zkušenosti.

Když se takový člověk vypotřebuje, změní obor. U politiků se naopak zkušenost cení nejvýše. Zkušenost přináší větší pravděpodobnost plánovat úspěšně své vlastní kroky a odhadovat kroky protistrany. Naši mladí politici na tuto starou pravdu zapomněli, nebo o ní dokonce ani nevědí díky prostředí, ve kterém se pohybují a kde místo zkušenosti se spoléhá právě na rady lidí z agentur. Že tomu tak nejspíš je, ukazuje i chování špiček Sociální demokracie. Většina se jich shodla na tom, že Špidla musí odejít z čela strany, ale další své kroky neměli pučisté předem vůbec připraveny.

Výsledek nejnovější ankety ale poukazuje ještě na jeden fenomén, který je mnohem podstatnější a týká se politiky v celé Evropě. Ač se strany čím dál tím víc odvolávají na veřejná mínění a stále si ho nechávají měřit, jejich kroky jsou čím dál tím víc v zásadních věcech v rozporu s míněním většiny. A to se týká nejen vztahu k Evropské unii. Telička se stal po svém jmenování hned nejoblíbenějším politikem, což mělo za následek, že byl z tohoto žebříčku domácími politiky okamžitě odsunut mezi instituce.

V Polsku je nesrovnatelně větší důvěra v EU a její instituce, než ve vlastní vládu, a tak by se dalo pokračovat, ale týká se to i vztahu k nutným sociálním a hospodářským změnám, což je v současné době nejzřetelněji vidět právě v Německu. Kancléř Schröder prosazuje změny proti vůli většiny vlastní strany a odborářů a díky tomu stále ztrácí na popularitě. Že se mu podaří prosadit reformy, tomu věří podle posledního průzkumu zpravodajského časopisu Der Spiegel jen 32 procent respondentů a 62 procent je přesvědčeno o opaku.

Zatímco první případ Špidla versus Telička poukazuje jen na jistou infantilitu naší politické scény, druhá skutečnost, týkající se EU všeobecně, neboť reformy budou muset proběhnout všude, včetně České republiky, signalizuje krizi v systému, který selhává v komunikaci se svými občany. Dlouhodobě předkládal lidem na Západě jen dobré zprávy a u nás irelevantní zprávy.

Špatné zprávy se týkaly pouze katastrof nebo se odehrávaly hodně daleko. Problém se proto jmenuje politici versus lid. Tento stav vede k tomu, o čem se na Západě začíná hovořit, a co my zatím ignorujeme. Že demokratické instituce se musí znovu a nově definovat. Pokud i my s tímto procesem nezačneme, ztratí naše reprezentace i ten zbytek důvěry, kterou u občanů má.