Politici na dovolené

Diskutuje se nyní hlavně o českých politicích. Nejvyšší ústavní činitelé se na občany usmívají z lyžařských vleků, na ministerstvech i v Parlamentu je prázdno, jako je typické jen ve svátek. A zatím Česká republika postrádá v místě katastrofy na tři stovky českých občanů. A svět posílá do oblasti pomoc. Český prezident s premiérem o tom prý v Krkonoších pohovořili v lyžařských střediscích. Ministr zahraničních věcí do úřadu také dorazil se zpožděním. Je to v pořádku?

Diskusi o svátečních dnech politiků neodstartovala až katastrofa, ale už v prosinci poslanci, když se odmítli sejít na mimořádné schůzi, aby provedli spíše symbolický akt, vrátili si své platy na úroveň tohoto roku. Jejich argumentace byla, že zákon stejně musí projednat Senát a podepsat prezident, takže je jedno, že se odloží na únor. Symboliku nebrali v úvahu.

Předseda vlády Stanislav Gross nyní také hovoří o tom, že by nebyl ve svém úřadě nic platný a že by se pouze vystavil kritice, že vytlouká z neštěstí politický kapitál. Když ovšem ještě jako ministr vnitra vyrazil velmi teatrálně před dvěma lety v maskáčích, černém tričku a vojenských botách do oblasti záplav, na nic se navymlouval. A je také pravda, že mu jen málokdo tuto dost zbytečnou výstrojovou teatrálnost vyčítal, většinou všichni uznávali, že politik má být tam, kde se jeho občanům něco děje.

Proč tomu náhle je jinak? Prezident České republiky Václav Klaus podle svého mluvčího zase trvá na tom, že jeho návrat do úřadu by byl jen symbolickým gestem. Jenže v tom je asi ten problém. Role nejvyšších ústavních činitelů přece je hlavně symbolická. Oni symbolizují veřejnou sféru a její občanskou kontrolu, proto také na svá místa nebyli vybráni v nějakém přesně stanoveném konkursu jako nejlepší, jak by se dělo při řízení velké firmy, ale zvoleni všemi občany, ne jako nejlepší, ale jako osoby s největší podporou. To je výhoda, ale i nevýhoda demokracie.

Proto je důležité, aby politikové, kteří ztělesňují občanskou kontrolu, nikoli úřednickou výkonnou složku veřejné sféry dělali i symbolická gesta. Proto je také u politiků vyspělých demokraciích běžné, že v případě katastrof přerušují své dovolené, aby svou přítomností podtrhli důležitost práce výkonného úřednického aparátu, byť sami nejsou ve svém úřadu tolik platní. Zdá se, že si to nakonec uvědomil i ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda, který se nakonec do úřadu dostavil, byť zprvu také argumentoval, že jeho přítomnost nutná není.

Premiér Gross i prezident Klaus jsou si své symbolické role jinak ale velmi dobře vědomi a tím, že v čase mezi svátky ji svou nepřítomností v úřadě a přítomností na sjezdovkách, ji degradovali právě na pouhé vytloukání politického kapitálu. Občané se mohou právem ptát: Pokud ve dnech všedních prezident státu přijímá záchranáře nebo úspěšné sportovce a premiér se ukazuje v oblasti povodní a ve dnech volných to dělat odmítají, jaká je vlastně jejich skutečná motivace?

Asijská tragédie je bezesporu i tragédií českou. Více než šedesát tisíc obětí kdekoli na světě se týká i České republiky a včasná pomoc, byť by byla také jen symbolická, ukazuje, že si i malý stát uvědomuje svou, jak se trochu frázovitě říká, globální odpovědnost. Jenže kromě toho, na tři stovky dosud nezvěstných českých občanů je číslo neméně hrozivé. Zkusme si představit, kdyby se něco podobného stalo třem stovkám občanů na českém území, například při sněhové bouři třeba právě v Krkonoších. Pak by odpovědnost politika možná vynikla více.

Stručně shrnuto, čeští politikové, včetně těch špičkových, sváteční krizi morálně nezvládli a jejich omluvy trapnost chvíle ještě potvrzují. Ukázalo se, že nemají příliš jasno v tom, co vlastně obnáší řemeslo politika. Doufejme, že vše se změní už příští týden v pondělí, kdy ústavní činitelé dobře odpočatí a plni dojmů z nepřerušené lyžovačky dorazí na tento den svolané krizové jednání. A že jimi sjednaná pomoc postiženým obyvatelům, ale i českým občanům, bude o to účinnější. Pokud samozřejmě nebude pro mnohé už zbytečná.