Policista příkladem

Je sice pěkné, že měl zapnutý pás a svítil, navíc se nepokusil novináře uplatit, nežaloval na ně za stejný přestupek, tedy rychlou jízdu, a k tomu se i sám potrestal, jenomže to je všechno k ničemu. Jak teď chce důvěryhodně hájit zákon, když ho sám nedodržuje? Že si je vědom chyby a lituje, je gesto nikoli nevýznamné, bereme-li pana policejního prezidenta jako člověka, čili tvora od přírody nedokonalého. Být policejním prezidentem je ale úvazek na dvacet čtyři hodin denně a kvalifikací k takové funkci je naprostý respekt k zákonu. Reakce policejního prezidenta, který odevzdal na tři měsíce řidičský průkaz a poslal peníze nemocným dětem, lze brát jako pokání, ale také jako pouhou minimalizaci škod.

Záleží to na úhlu pohledu. Chtěl-li policejní prezident směrem k občanům, ale také směrem k policistům, které řídí, učinit gesto příkladné, jednoznačné a nezpochybnitelné, ze všeho nejvíce se nabízela obyčejná rezignace. Dát svou funkci k dispozici by mimochodem v situaci, kdy má ministr vnitra sbaleno v očekávání demise vlády, byl i nejlepší způsob, jak jenom pragmaticky minimalizovat škodu. Ministr by už zřejmě rezignaci policejního prezidenta nepřijal, a ten by měl alibi, že to standardně zkusil. Ale to už je spekulace. Podstatný je vzkaz veřejnosti, že policie nemá zameteno před vlastním prahem.