Polepší se Severní Korea?

15. červenec 2005

Kolik bude stát sjednocení Korejského poloostrova? Je samozřejmě předčasné se na to nyní ptát - na severu se přece křečovitě drží moci jeden z nejhorších diktátorů současného světa Kim Čong-il. Jižní Korea si ale danou otázku klade velice realisticky. Ostatně - má ve vládě zvláštní ministerstvo, jež má na starosti otázku sjednocení.

O tom, že jednou severní stalinistický režim padne, se totiž na jihu poloostrova nepochybuje. Otázka je spíš, kdy to nastane, zda padne mírovou cestou - a jak jsme řekli: kolik bude stát opětovné sjednocení dnešních nepřátel. Vykřičníkem je nedávné sjednocení Německa. To sice proběhlo politicky naprosto úspěšně, nicméně ukazuje se, že katastrofální ekonomika a deformace mentality v bývalé NDR si dodnes vybírají těžkou daň.

NDR byla přitom rájem na zemi v porovnání s hladovějící Severní Koreou. Tam totiž fungují snad jenom dvě věci: kult osobnosti Kim Čong-ila a zdánlivě uvědomělá armáda. Ta možná nevyniká silou, ale vyniká počtem vojáků. Je tedy jasné, že sjednocení bude jednou velice bolestivý proces - a asi bude mít jiný scénář, než jak tomu bylo v německém případě. Obě země zůstanou asi nějaký čas rozdělené.

Proč se má ale o sjednocení vůbec mluvit? Politicky je to samozřejmě naprosto předčasné. Otázka se ale stane výsostně současnou, začne-li se mluvit o sumách v rozpočtu Jižní Koreje. Právě tento týden slíbila dvě a půl miliardy dolarů jako dárek pro stalinistický sever. Proč? Na to existuje velice jednoduchá odpověď.

Nejprve musíme ale poznamenat, že oblast navštívila tento týden šéfka americké diplomacie Condoleezza Riceová. Přestože se zastavila také v Thajsku, Číně a Japonsku, její agenda měla jediný podstatný bod: problémy se severokorejským atomovým programem. Japonsko i Čína sehrávají totiž v pacifikování nebezpečného státu důležitou roli. Jednak poskytují Kimovi pomoc ve formě potravin, a jsou také součástí šestistranných jednání, jež momentálně představují jedinou záruku, že nevypukne konflikt.

Severokorejský režim se ale chová (jemně řečeno) nevyzpytatelně. Menším prohřeškem je to, že na pytle s rýží, dodané z Japonska, napíše, že pocházejí ze severokorejské produkce (asi aby nebylo obyvatelstvo zbytečně zmateno). Mimochodem, běžní lidé prý tuto rýži stejně nikdy nevidí, protože ji většinou dostane armáda.

Horší je jaderný vývoj. Kim Čong-il cítí, že je bezprostředně ohrožen a nukleární arzenál vidí jako svoji jedinou záchranu před případným útokem Washingtonu. Mimochodem, celou invazi do Iráku prý v přímém přenosu napjatě sledoval. Nepochybně si taky pamatuje, že prezident Bush zařadil jeho zemi do trojlístku nejhorších - na takzvanou osu zla.

Kimova diplomacie přitom vysílá zcela nesourodé signály. Jednou řekne, že nukleární vývoj zastavila, potom oznámí, že má atomovou zbraň. Střídavě se připojuje a odchází z šestistranných jednání. V předvečer nynější návštěvy Condoleezzy Riceové v Soulu se Kim setkal s čínskými diplomaty a řekl jim, že bude bojovat za Korejský poloostrov bez jaderných zbraní.

Poněkud kuriozní je, že jde sice o zbraně, mluví se ale o energii. Kim totiž občas tvrdí, že vlastně musí spustit atomovou elektrárnu, protože mu Američané zastavili dodávky elektřiny, jež slíbil v roce 1994 prezident Clinton. Plnou pravdou je to, že Washington dodávky zastavil ve chvíli, kdy se provalilo, že Kim tajně pokračuje v obohacování uranu. Zastavení těchto aktivit bylo totiž podmínkou dodávek.

Tady se dostáváme ke zmíněné ceně za sjednocení. Nyní totiž Jižní Korea slíbila, že dodá na Sever elektřinu za dvě a půl miliardy dolarů. To by měl být přinejmenším dvojnásobek kapacity Kimovy atomové elektrárny. Soul přitom dané peníze započítá do takzvaných "nákladů na sjednocení". Jinými slovy: finančně už pro něj sjednocování poloostrova probíhá.

Cesta Condoleezzy Riceové se považuje za úspěšnou, protože Severní Korea naznačila, že se k šestistranným rozhovorům vrátí - měly by pokračovat koncem července. Dalším úspěchem je prý také velice jemný náznak, že při troše dobré vůle by mohly následovat další ústupky. Po čem Kim touží je přitom zcela jasné: chce od Washingtonu záruky, že mu nebude komplikovat život. Ty ale těžko dostane.

Američané se totiž obávají, že právě tento diktátor je schopen prodat ničivé zbraně islámským teroristům. Kdyby se taková aktivita zjistila, museli by Američané okamžitě jednat. Je tedy otázka, jak dlouho současný optimismus vydrží. Dodávky elektřiny z jihu ale aspoň změní satelitní snímky. Jak totiž poznamenala během své návštěvy Condoleezza Riceová, na jejich noční verzi je vidět ostrý rozdíl mezi světly hýřícím jihem a temným severem.

autor: Daniel Raus
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.