Pokud by Kundera měl o české občanství zájem, už by o něj požádal, myslí si Jacques Rupnik

„Je to čistě soukromá věc, neviděl bych v tom žádné gesto. Kundera se vůbec nestará o politiku, natož o tu českou,“ upozorňuje historik a politolog Jacques Rupnik, který sám pomáhal organizovat setkání Milana Kundery a Václava Havla.

Karel Hvížďala: O paradoxech Milana Kundery

"Román není ani žánr, ani forma... Román je forma myšlení... Proto Milan Kundera zaujímá výjimečné místo v dějinách moderní literatury a myšlení... Román Nesmrtelnost nabízí zároveň jakési vnitřní uspořádání pro reflexi a přemýšlení," napsala kritička Daniele Sallenavová po vydání tohoto románu v roce 1990 v deníku Le Monde.

Babiš po setkání zmínil možnost vrátit Kunderovi státní občanství, které mu socialistický režim odebral v roce 1979 po vydání Knihy smíchu a zapomnění. „Nemám tušení, jestli má v 90 letech zájem stát se znovu českým občanem. Myslím, že je to takové gesto. Starý režim mu vzal občanství a mělo by mu být nabídnuto,“ hodnotí publicista žijící v Paříži.

„Kdyby o to Kundera měl zájem, tak by už o to (občanství) požádal. Není k tomu bezprostřední potřeba. Musíte si uvědomit, že jde o spisovatele, který je ve Francii neuvěřitelně vážen a ctěn,“ zdůrazňuje Rupnik.

Budou-li i čeští čtenáři číst jeho dílo a nebudou se starat jen o nějaká soukromá setkání, bude to skvělá věc.
Jacques Rupnik

Nakladatelství Gallimard například vydalo Kunderovy sebrané spisy, k čemuž prý dochází zpravidla až po smrti velkých spisovatelů. „Jeho romány a eseje jsou čteny. Když vycházely jeho knížky, bylo to na prvních stránkách novin před politickými zprávami,“ přibližuje.

Rupnik poukazuje i na to, že Kundera se v posledních 25 letech vyhýbá médiím, protože se chtěl soustředit na své dílo, a totéž radí i ostatním: „Brát ho jako literární osobnost, ne jako nějakého politického činitele,“ uzavírá.