Pohyby beze svalů
Mohli byste se hýbat bez svalů? Mořské houby to dokážou a vědci už vědí, jak to dělají. Jejich objev může být užitečný při hledání původu našich vlastních svalů.
Všechna zvířata mají schopnost rychlejšího či pomalejšího pohybu a naprostá většina z nich k pohybu využívá svalové kontrakce. Existují však primitivní živočichové, kteří žádné svalové buňky nemají, protože se z vývojového stromu odštěpili ještě dřív, než vznikly první svalové buňky. Typickými představiteli jsou mořské houby, které sice nechodí z místa na místo, ale dokážou se smrštit a zase uvolnit. Zoologové dlouho přemýšleli nad tím, jaké buňky houby při svých kontrakcích využívají, protože tyto buňky by mohly být podobné předchůdcům našich vlastních svalových buněk.
Hlavními kandidáty byly buňky aktinocyty, které se trochu podobají buňkám hladké svaloviny, a pinakocyty, které se nacházejí na vnějším i vnitřním povrchu houby. Přímé důkazy pro jednu či druhou stranu neexistovaly. Až dosud. Vědci z Univerzity Friedricha Schillera v Jeně využili synchrotronové zařízení a rentgenovou mikrotomografií pořídili detailní 3D snímky kontrahovaných i uvolněných mořských hub. Trojrozměrná volumetrická analýza ukázala, že hlavními buňkami, které houbám umožňují vytvářet kontrakce, jsou epiteliální pinakocyty.
Pro zkoumání původu svalů to může být významný bod. Existují náznaky, že epiteliální buňky hub a svalové buňky ostatních živočichů kdysi sdílely společného buněčného předka, který měl schopnost se kontrahovat. Tuto teorii chtějí vědci dál zkoumat pomocí genomických dat.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
