Pohled na finanční krizi zvenčí

Někteří jdou dokonce tak daleko, že s despektem pohlížejí na tzv.spekulující veřejnost, která se prý chová iracionálně a zmítá se mezi nadějemi a nočními můrami. Ve skutečnosti tito držitelé speciálních znalostí sami sehráli jistou roli v celé finanční krizi. Nikdo z nich například nevaroval před tím, co se stalo, stejně jako nevaroval kdykoli předtím. Příčinu jejich částečné slepoty vidím hlavně v tom, že jsou většinou na výplatních listinách bankovních domů nebo finančních skupin. A mluví a píší tak, jak si to jejich zaměstnavatelé přejí. Podívejme se na průběh krize trochu blíž.

Ve Spojených státech je na rozdíl od Evropy život na dluh něčím zcela normálním, dokonce daňový systém zvýhodňuje zadlužené. Čím víc se kdo zadluží, tím méně platí daní. Navíc americký insolvenční zákon chrání ve svém článku 11 platebně neschopné před věřiteli. Amerika je proto dnes zemí, která má největší soukromé i veřejné dluhy na světě. Situace je dokonce tak daleko, že americké státní dluhopisy kupuje Čína, takže čínský kapitál se brzy stane nepostradatelnou oporou americké ekonomiky. Na druhou stranu je tato ekonomika nejsilnější světovou ekonomikou a na její výkonnosti a na kupní síle amerických spotřebitelů je závislá velká část světa.. A nyní k samotnému proběhu krize. V situaci, kdy se v Americe obrovsky zvedla potřeba mít vlastní bydlení, začaly banky nabízet a poskytovat hypotéky a půjčky jako divé. Ceny nemovitostí neustále rostly a tím se také zvyšoval objem hypoték a půjček. Banky šly dokonce tak daleko, že je začaly poskytovat i lidem, kteří měli malou nebo téměř žádnou šanci je splatit. Nedivím se ani, že některá americká města dnes zvažují podání žalob na vybrané americké banky, protože jejich jednání bylo hazardní, nezodpovědné a ve svých důsledcích společnost poškozující. Tyto špatné úvěry se pak dostaly pomocí různých bankovních operací do bilancí dalších a dalších bank, které se na tomto hazardu chtivě podílely. Když někdo dělá další a další dluhy, jako je tomu dnes v Americe, pak se vždy najdou nové a údajně bezpečné a šikovné nástroje, jak potřebné peníze opatřit ze všech koutů světa. Nakonec se z toho stane velký široce rozvětvený mezinárodní obchod s penězi, jehož objem se dnes odhaduje na zhruba 1,3 bilionu dolarů. Přiznává se, že o těchto finančních tocích neexistuje žádný přehled a nikdo nad ním nemá kontrolu. V podstatě jde o hazardní finanční spekulace za účelem rychlého dosažení zisku, stejně jako je tomu v případě obchodů s tzv.finančními deriváty atd. Riskantní hypotéky a půjčky ovšem mohly fungovat jen tehdy, dokud dlužníci mohli platit. V létě minulého roku ovšem spadly v Americe ceny nemovitostí a veškeré investice a půjčky se tím velmi znehodnotily. Přišla krize v podobě neplatičů, bankrotů a propadlých nemovitostí za poloviční ceny, americké banky se ocitly v problémech a musely začít odpisovat.

Do současné doby musely odepsat zhruba 100 miliard dolarů. A co naši držitelé speciálních znalostí z finančního světa? Jednoduše si vymýšleli všechno možné, protože banky chtěly zprvu nastávající krizi a její hloubku ututlat. Tak se například v Evropě tvrdilo, že jí se to nedotkne, že to jen americký problém. Když se krize přenesla na burzy, začaly klesat hodnoty akcií finančních institucí a investoři navíc začali prodávat akcie všech možných podniků ve velkém. Tady začala hrát svou roli masová psychologie na burzách, kdy investoři podlehli jisté panice. Podle posledních zpráv se jich zase zmocnila opačná emoce, jakási euforie a zase nakupují. Je otázka, jak dlouho to bude trvat. Důležitější je ovšem otázka, proč těmto emocím vůbec propadají. Jeden z hlavních důvodů byla téměř úplná ztráta důvěry v banky a odborníky na finanční trhy.

Když lhali jednou, proč nemohou lhát znovu? Jenom si představte, že velké ratingové agentury udělily oněm špatným americkým hypotékám vysokou bonitu! Může ještě dnes někdo věřit nějakým ratingovým agenturám? Nebo když všechny banky nejprve hlásily, že budou muset odepisovat jen málo nebo vůbec a nakonec musely odepisovat nejen americké banky, ale také německé, francouzské nebo dokonce čínské. A to v objemu mnoha a mnoha miliard dolarů. Ukázalo se, že současný finanční svět se do značné míry vzdálil od reálného hospodářského světa, že jeho původní smysl spravovat a obstarávat finance pro fungování tohoto světa se pomalu ztrácí. Namísto toho se projevuje jako neprůhledná oblast, jež stále častěji ničí a likviduje finance, investice, vklady, úspory atd. Buď proto, že se sama pouští do rizikových finančních operací nebo nezvládá vlastní rizika, vyplývající z jejího vnitřního provozu.

Proto je tak důležité, abychom bance, od níž si bereme půjčku nebo hypotéku nebo v ní ukládáme své peníze, také důvěřovali, že je to solidní a zodpovědná instituce. Podle jedné z posledních zpráv způsobil jeden jediný obchodník francouzské banky Societe Generale, která vlastní českou Komerční banku, ztrátu této bance ve výši 4,9 miliard euro. Tím se zařadil na jedno z prvních míst podvodníků mezi bankovními zaměstnanci na světě. Co si ale pomyslet o bance, když je v ní něco takového vůbec možné? Societe Generale navíc prokázala jistou nezodpovědnost tím, že byla také zapletena do amerických obchodů s hypotékami a musela již odepsat přes dvě miliardy euro. Pachatel sám se přitom pravděpodobně nechtěl obohatit, takže nešlo o klasický český tunel, ale chtěl si také finančně zaspekulovat bez ohledu na rizika, jak se to dnes všude dělá. Utrpěl neúspěch jako jiné podobně spekulující banky, jen ztráta je příliš velká i na jednu z největších francouzských bank. Jiný příklad: na českém trhu se v poslední době v souvislosti s novou m-Bankou znovu objevila rakouská odborářská banka BAWAG, která v posledních letech proslula tím, že se ocitla v bankrotu díky riskantním finančním spekulacím na americkém trhu. Nebýt záchrany, kterou ji poskytla rakouská vláda, by už neexistovala. A nyní láká na vysoký úrok české vkladatele.

Nemám zcela černý pohled na finanční svět, protože dobře vím, že také existují velmi solidní a spolehlivé finanční instituce. Jenže i v nich sedí lidé, kteří mohou podlehnout dnes tak rozšířené touze po rychlých, krátkodobých a co největších ziscích. A to jak mezi jejich majiteli či zaměstnanci. Svět, v němž už neexistují žádné pevné hodnotové systémy, to totiž umožňuje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .