Podpořit co?

K útoku na Irák by měl být jasný důvod, totiž nenaplnění rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Taková situace by nastala ve chvíli, kdy by zbrojní inspektoři našli v Iráku důkazy o výrobě nukleárních, chemických či biologických zbraní hromadného ničení. Pokud se tak stane, měla by to být Rada bezpečnosti OSN, kdo rozhodne o způsobu reakce. Na tomto postupu se shoduje většina zemí světa, ale také většina členských států NATO a většina států Evropy. Kromě toho, že naši politici vezmou v úvahu postoj dalších zemí, nikoli pouze stanovisko Bushovy administrativy, jistě si také sami položí otázku, čemu může útok na Irák prospět a co naopak může způsobit.

Pokud odstranění režimu Saddáma Husajna může prokazatelně pomoci nastolení bezpečnějšího a spravedlivějšího světa, naši vojáci by u toho neměli chybět. Pokud ovšem pokyn k útoku nevzejde z Rady bezpečnosti, ale pouze z Bílého domu, pak je na místě vážné zamyšlení, zda se z takového podniku neomluvit. Bylo by totiž trapné dodatečně zjistit, že za Bushovou plamennou rétorikou o nebezpečnosti Saddáma Husajna se skrývá záměr získat vliv na těžbu irácké ropy a odvést pozornost Američanů od domácích problémů. Že takovým podezřením americký prezident čelí, naši politici jistě vědí a budou tudíž postupovat s krajní opatrností. Pokud usoudí, že není třeba bojovat za levný benzín pro amerického řidiče, nebudeme to vnímat jako zbabělost.