Podmínka
Bývalí pohraničníci, kteří před pětatřiceti lety zorganizovali zavlečení Jaromíra Masaříka z Rakouska do Československa, si včera vyslechli rozsudek, podle kterého jsou vinni. Potrestáni ovšem byli tříletým vězením s podmíněným odkladem na tři roky. Ta podmínka nedává valný smysl. Soud přece musí tušit, že recidiva pohraničníků nepřipadá v úvahu. V příštích třech letech sotva v rámci Schengenského prostoru někoho zavlečou přes hranici. Navíc by to asi těžko fyzicky zvládli v sedmdesáti letech.
Podmínka tedy v tomto případě není formou trestu, nýbrž způsobem, jak zločin fakticky odpustit. Otázkou je, jaký je k odpuštění důvod, a zda soud je zde od toho, aby odpouštěl. Jakkoli je ten případ údajně komplikovaný a je více verzí, co se přesně stalo, jisté je, že pohraničníci uspořádali hon na člověka, do kterého stříleli a pak si pro něj, zraněného, došli přes hranici do Rakouska. Tím nejen porušili zákon, ale také se připravili o alibi, že pouze plnili svou povinnost. Souzeni měli být především za tu píli a iniciativu, se kterou konali nad rámec povinností a za tu horlivost patří za mříže.
Soudci chybně vzali v úvahu věk zločinců jako polehčující okolnost. Soud nepřišel pozdě, ale jen na poslední chvíli. Zločinci naštěstí ještě žijí a tedy mohou skončit v cele. Že by pobyt v cele snášeli s obtížemi, je sice docela pravděpodobné, ale je to v pořádku. Smyslem vězení není, aby si v něm zločinec užíval. Navíc v tomto případě nejde o to převychovat lidi, kteří lovili se samopalem jiného člověka. Jde o to ukázat, že něco takového se nepromlčuje. Dotyční se zachovali hnusně a soud to nemá co odpouštět. Odpouštět může pan Masařík. Vězňům.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
