Podivné kšefty s půdou

I když kolem Pozemkového fondu se už v minulosti děly podivné věci, takže neočekávané zvraty nelze úplně vyloučit. Pokud k nim nedojde, mělo by být logickým vyústěním celé aféry nejenom odvolání vedení fondu, ale i rezignace ministra zemědělství. A to nejenom kvůli tomu, že Zgarba je z titulu své funkce členem prezidia Pozemkového fondu.

Ten byl sice zřízen k vypořádání restitučních nároků a k prodeji státní zemědělské půdy, ale určitě jiným způsobem, než k jakému došlo v uplynulých měsících. Připomeňme si, co se vlastně stalo. Pozemkový fond ještě nestačil vyřídit všechny nároky restituentů na vydání pozemků. Podle platných zákonů by měl všechno stihnout do konce letošního roku. Pak by měla být učiněna tzv. restituční tečka. Vzhledem k tomu, že se desítky restituentů domáhají, mimo jiné i soudní cestou, navrácení půdy, je prakticky nereálné, že se to do konce roku stihne.

Proto prezídium Pozemkového fondu rozhodlo, že urychleně vrátí půdu všem, kteří fond u soudů žalují. Svým způsobem by to mohlo být chvályhodné opatření. Problém je v tom, že o něm prakticky nikdo nevěděl a že mělo trvat jenom omezený časový okamžik. V této souvislosti je podezřelé, že dostatek informací mělo pár spekulantů, kteří toho využili. Shromáždili restituční nároky, podali u soudů žaloby a za směšné peníze získali pozemky na lukrativních místech republiky. Jak píše Mladá fronta Dnes, šlo například o pozemky pod sjezdovkami v Jizerských horách, nebo v místě, kde se má konat mistrovství světa v klasickém lyžování. Další pozemky se pak nacházejí v blízkosti dálnic, nebo v místech, kde má pokračovat výstavba rodinných domků či obchodních center. Za půdu platili spekulanti většinou pár korun za metr a někdy ještě méně.

V budoucnu by se její cena měla vyšplhat na stovky až tisíce. Takže podivný obchod by jim mohl vynést až miliardy korun. V době platnosti mimořádného opatření, tedy v červnu letošního roku, běželo vydávání takovýchto pozemků neuvěřitelně hladce. Přitom původní majitelé restitučních nároků o takovouto půdu v některých případech usilovali marně a dlouhé roky. Pak na svoji snahu rezignovali a restituční nároky prodali. Znovu opakuji, nejpodivnější na tom je fakt, že o nařízení prezídia vědělo jenom minimum lidí. Kdyby tomu bylo jinak, určitě by se na fond obrátili desítky neuspokojených restituentů. Ti však šanci nedostali.

Těžko lze uvěřit tomu, že pouze shodou okolností se o nařízení prezídia fondu dozvěděl člověk, který se zná s ministrem Zgarbou. Toho příliš neomlouvá ani fakt, že se zdržel hlasování při rozhodování o zavedení zmiňovaného opatření na urychlené vydávání pozemků. Kontakty s člověkem, který získal lukrativní půdu, ministr nepopírá a těžko se tak zbaví podezření, že právě on mohl spekulantovi informace poskytnout, nebo ho k jejich získání alespoň nasměrovat. Samozřejmě nejnovější skandál není v historii Pozemkového fondu jediným. Naopak se zdá, že podivné vydávání půdy i v minulosti mohlo přihrát některým lidem lukrativní pozemky, na kterých mohli vydělat. Stačí zalistovat novinovým archivem. Tak například bývalý ministr zemědělství ve vládě Miloše Zemana Jan Fencl musel vysvětlovat, proč právě on získal od fondu pozemky v těsném sousedství plánovaného dálničního obchvatu v Hodoníně.

Zároveň se ve sdělovacích prostředcích objevily informace, že s Fenclem spojené firmy nakupovaly restituční nároky a za ně získávaly od Pozemkového fondu státní půdu. To svádělo ke spekulacím, zda fond nešel těmto firmám na ruku. Samozřejmě diskutabilní rozhodnutí fondu lze nalézt rovněž v dobách, kdy v čele zemědělství byli i jiní ministři. Podezření z konfliktu zájmů či z podivných rozhodnutí se týkalo i lidí působících ve vedení fondu. Zkrátka lukrativní pozemky za pár korun přitahovaly a přitahují nejrůznější spekulanty.

Ti se k restitučním nárokům mohli dostat i s pomocí neochoty úředníků z Pozemkového fondu vydat pozemky oprávněným osobám. Někteří lidé znavení nekonečným martyriem se řídili heslem lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše a své nároky odprodali spekulantům. Na tom by nebylo nic divného a už vůbec ne nemravného. Prodávající získali alespoň nějaké peníze a nemuseli se o vypořádání starat. Kupující zase získal nárok, který mu měl vynést pozemky. Samozřejmě neměl zaručeno, že se tak stane v dohledné době a že pozemky budou lukrativní.

Pokud se nakonec k takovýmto dobral, pak měl jistotu, že jeho zisk bude vysoký. A právě některá rozhodnutí fondu a neobvyklá vstřícnost k některým spekulantům mohou vyvolávat podezření, že kupující dopředu mohli počítat s tím, že jim fond vyhoví a navíc některá rozhodnutí mohla být spojena s korupcí. Jak už bylo řečeno, v podobných případech šlo o desítky milionů až miliardy korun. Je proto velmi podivné, že poslanci před několika dny odmítli návrh ODS na posunutí tzv. restituční tečky z konce letošního roku do závěru roku 2009. Dá se to také vykládat jako další vstřícnost spekulantům.

Ti by mohli za výhodné ceny odkoupit od restituentů další nároky. Lidé totiž mohou ztratit nervy a nevěřit tomu, že se do tzv. restituční tečky jejich nároky vypořádají. No a jak dokázal nejnovější skandál, spekulanti už dokáží nalézt způsob, jak se rychle k lukrativní státní půdě dostat.