Podezřelé ticho na sjezdu ČSSD

Většímu jevišti odpovídá i větší drama při samotném jednání sjezdu. Připomeňme jen brněnský sjezd roku 2005, kdy delegáti naposled zbrzdili volný pád tehdejšího předsedy Stanislava Grosse. Učinili tak, i když většina z nich počítala s jeho odchodem ze scény. Přesto však těsně zvítězil v předsednické volbě nad svým konkurentem Zdeňkem Škromachem. Škromacha pak v souboji o prvního místopředsedu porazil Bohuslav Sobotka. Bylo to však až na druhý pokus a rozhodlo pár hlasů.

Letos při prvním pohledu všechno nasvědčuje tomu, že by se drama nemuselo opakovat. Jiří Paroubek, současný předseda a jediný navržený kandidát na tuto funkci, připravil dopředu program a delegáti se ho zatím skutečně drží. Jediným vyrušením se zatím stal příjezd slovenského premiéra Roberta Fica. Přijel projevit svůj vděk, že se ho Paroubek zastal před evropskými sociálními demokraty, kterým se nelíbilo, že vzal do slovenské vlády fašizující nacionalisty Jána Sloty.

Existuje také jediný kandidát na místo prvního místopředsedy - opět by to měl být Bohuslav Sobotka. Paroubek už také naznačil, že by chtěl udržet status quo na ostatních vedoucích místech. Místopředsedy by měli zůstat Zdeněk Škromach, Petr Vícha i Jana Vaňhová. Novým místopředsedou, který dostane před rokem uvolněné místo, bude bývalý ministr průmyslu Milan Urban, kterého nominovala středočeská organizace. Na dohodě čtyř nejsilnějších krajů - vedle středních Čech ještě Ústecka a severní a jižní Moravy - nakonec celá dohoda stojí.

Proto nebudou mít místopředsedové příliš vážnou konkurenci. Bývalý předseda sněmovny Lubomír Zaorálek předem počítá s tím, že nebude konkurovat zástupci stejné krajské organizace Víchovi, současný předseda sněmovny Miloslav Vlček má nominaci jen ze svého, Olomouckého kraje. Jediným vážným konkurentem pětici favoritů tak může být pražský předseda Petr Hulínský se čtyřmi krajskými nominacemi.

Paroubek předloží delegátům program modernizace strany. V mnoha ohledech je ambiciózní, především chce změnit ČSSD na funkční podnik, který umožňuje kariéru schopným místo toho, aby jen zajišťoval prebendy dlouholetým funkcionářům. Dokonce se chce přihlásit k moderním myšlenkám západoevropské sociální demokracie a přebudovat sociální stát, aby přestal být útočištěm těch, kdo nechtějí pracovat, a stal se místo toho agenturou, která zprostředkuje práci každému, kdo k tomu má byť jen minimální schopnosti a možnosti. Přesto nejde o příliš kontroverzní témata. Změna stranických stanov se nemusí líbit krajským funkcionářům, kteří by měli přijít o řadu pravomocí, především by ztratili možnost ovlivňovat volební kandidátky. Ovšem právě na sjezdu mají možnost všem nepříjemným změnám zabránit a vše se tedy může obejít bez velkých emocí a dramatických střetů. Nový program těžko může překvapit a prosadit ho naopak nebude těžké, protože rozumnější sociální demokraté vědí, že k takové změně mělo dojít už někdy před deseti lety.

Kdo však sleduje levicovou idylu na brněnském výstavišti, musí si všimnout, že je přece jen mírně křečovitá. Nervozita nepramení ani příliš z toho, že předevčírem ze strany demonstrativně vystoupil zasloužilý bývalý předseda Miloš Zeman. Málokdo s delegátů pochybuje, že tentokrát to Zeman už opravdu přehání a sám Paroubek to může chápat jako lepší alternativu ve srovnání s tím, kdyby Zeman na sjezd přece jen přijel a pokoušel se Paroubka pomocí poslední hrstky věrných svrhnout. Pokud má nervozita nějaký důvod, musí to být otázka, co vlastně Zemanův předsjezdový útok znamená.

Je snad Zeman českým Oskarem Lafontainem, který opustil Schröderovu SPD, založil vlastní levicovou stranu, tu spojil s komunisty a zabránil tak sociálním demokratům vyhrát volby? I kdyby Zeman byl takovým zásadovým starosocialistou, který chce hájit svůj program v jiné straně, přesto se tím otázka úplně nezodpoví.

Proč se Zeman pouštěl do nerovného boje, když předem věděl, že nemá proti Paroubkovi uspět? Čím se zdá Jiří Paroubek na sjezdu suverénnější, tím je tato otázka víc naléhavá.

Je totiž nepochybné, že pokud Zemanovy útoky někomu prospívají, pak je to vláda a především její vůdčí strana ODS. Sociální demokraté už přišli o dva poslance, co když se chystá další exodus? Zemanovo vystoupení tedy může být součástí nějakého širšího plánu, jenže o nikdo na sjezdu neví, co by to mohlo být.

Nervozita a případné spiklenecké teorie ukazují, že se sociální demokracie ještě nevzpamatovala z volební porážky a z toho, že už není u vlády. Sjezd bude úspěšný jen tehdy, když straně umožní tuto temnou náladu překonat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .