Po covidových omezeních se ztišil hluk v oceánech. Vědci zkoumají, jak se zvířatům zlepšily podmínky

Hluk z lidské činnosti podle četných výzkumů z poslední doby přetváří „zvukovou krajinu“ v oceánech, hlučnost však během roku 2020 poklesla až o dvacet procent, uvedl pro BBC mořský ekolog a oceánograf Carlos Duarte z Univerzity Krále Abdulláha.

Čtěte také

Písně plejtváků pomohou s průzkumem oceánské kůry. Jak, na to přišel český vědec

Podrobnější měření hluku vědci právě zpracovávají – celosvětový výzkum nazvali Rok ztichlých oceánů (The year of the quiet ocean). Využívají k tomu síť asi dvou set vybraných podmořských mikrofonů a chtějí srovnat míru hluku před covidem, během pandemických omezení i po nich.

Příznivé informace z různých míst světa se objevují už od loňského roku. Mezinárodní fond na ochranu zvířat (IFAW) si třeba všímá, že prakticky utichl provoz velkých výletních lodí navštěvujících exotické destinace. Kvůli nejrůznějším personálním a logistickým omezením poklesl i provoz nákladních zaoceánských lodí. Na různých místech světa se tak zlepšují podmínky například pro komunikaci velryb.

„Před padesáti lety se mohli plejtváci obrovští dorozumívat z jedné strany Atlantiku na druhou. Od té doby se jim zhoršil ‚doslech‘ až o devadesát procent. Zpomalením lodí o deset procent se ale hluk sníží o čtyřicet procent,“ připomněl Andreas Dinkelmeyer z IFAW.

Čtěte také

Tisíce keporkaků míří každý rok k Havaji. Aby cestu přežili, musí pořádně přibrat, sledují to vědci

Zvuk ve vodě šíří rychleji a na větší vzdálenost než ve vzduchu. Jenže to platí nejenom pro hlasy velryb, delfínů a dalších živočichů, ale i pro hluky z lidské činnosti. Ve vodě se nedají stavět protihlukové stěny a velká loď je tudíž slyšet stovky kilometrů daleko.

Hluk proto vědci považují za druh znečištění. Je ale zajímavé tím, že když se odstraní jeho zdroj, příroda se z něj zotavuje velmi rychle a bez větších následků. Problém s hlukem v oceánech je tak relativně lépe řešitelný než znečištění umělohmotným odpadem.

Rok 2020 považují za nejtišší za poslední dvě desetiletí i „suchozemští“ vědci. Nejen odborníci, ale i uživatelé sociálních sítí přinášejí důkazy o plachých zvířatech navštěvujících města. Na druhou stranu si správci chráněných území v Česku a Slovensku postěžovali, že se zvýšeným zájmem o návštěvy přírody přibylo i hluku od neukázněných návštěvníků.

Poslechněte si souhrn Martina Srba.