Pinochet zemřel

Nejlépe mi jeho úlohu v chilské politice vysvětlil v roce 1992 jeden chilský podnikatel, který za vlády socialistického presidenta Salvadora Allendeho emigroval do Spojených států. Vrátil se až po Pinochetově puči, během něhož přišel o život i president Allende. Tento podnikatel mi řekl: Mnohem lépe by se mi obhajovalo generála Pinocheta, kdyby během jeho vlády v letech 1973 až 1990 nebylo sprovozeno ze světa tolik lidí.

Okamžitě po puči byla ustavena vojenská junta, něco obvyklého v latinskoamerických, avšak zcela výjimečného v chilských poměrech. Jsou zatýkáni zastánci Allendova režimu, posíláni do koncentračních táborů, mnozí beze stop mizí, řada jich je umučena nebo popravena. Komanda tajné policie zabíjejí Pinochetovy odpůrce i v zahraničí, například ve Spojených státech či v Argentině. Tisíce Chilanů opouštějí své domovy a hledají azyl ve světě. Parlament je rozpuštěn, ten nový pod dohledem generála se stěhuje z hlavního města ve vnitrozemí do přímořského letoviska Viňa del Mar. Koncem sedmdesátých let vojenská junta vyhlašuje amnestii pro trestné činy od puče do vyhlášení zákona. Amnesty International shodně s řadou chilských organizací na ochranu lidských práv upozorňují, že amnestie chrání především Pinochetovy pochopy.

Politická kariéra v zemi existuje pouze přes ozbrojené složky, tradiční politické strany živoří buď v ilegalitě nebo v emigraci. Nová generace intelektuálů se mohla formovat jen v zahraničí. Pokud se chtěla vrátit, musela se věnovat spíše vědě. V osmdesátých letech Pinochet povolil skupině, kteří si říkali "chlapci z Harvardu", aby v zemi zavedli hospodářskou reformu. Podařilo se: prudce se snížila inflace, chilské zboží se stávalo konkurenceschopné a hrubý národní produkt rok od roku rostl. Hospodářské reformy dopadly nejtíživěji na nejnižší a střední vrstvy: Chudli zejména drobní řemeslníci, učitelé, střední úřednické kádry.

Generál Pinochet se vždy oháněl tím, že vždy bojoval proti nastolení komunismu v Chile. President Allende, socialista západního střihu, neměl v úmyslu nic takového v zemi zavádět - přes nátlak Kuby a Varšavské smlouvy. Kromě toho Pinochetův boj proti komunistům se zvrhl v kruté potírání všech politických odpůrců včetně lidovců. Po rozkladu socialistického tábora byl Pinochetův postoj neudržitelný. Vyhlásil proto plebiscit s otázkou, zda má zůstat jediným kandidátem na presidenta. A v roce 1990 se hlavou státu stal křesťanský demokrat Patricio Ailwin. Nastává úpadek diktátora, řada jeho podřízených je souzena za zločiny, jichž se dopustili pod jeho vládou. Sám Pinochet stále hůř odolává procesům, které se na něj valí. Nejde jen o podílnictví na kriminálních zločinech, ale také o daňové podvody a úniky. Ztrácel jednu pozici za druhou. Odstoupil z funkce vrchního velitele pozemních sil, což je nejprestižnější chilská vojenská funkce, stal se doživotním senátorem a zase tuto výsadu ztratil. Když jel na operaci do Anglie, zatkl ho Scotland Yard. Soud mu nařídil domácí vězení a nakonec byl převezen do Chile, aby nemusel být vydán do Španělska, kde by ho čekal soud. Během své vlády byl totiž spoluodpovědný za smrt několika španělských občanů.

Minulý týden chilská vláda projednávala, jaký pohřeb připravit pro případ, že by generál Pinochet zemřel. Svědčí to o tom, že téma Pinochet je v zemi stále velmi žhavé. Nakonec se rozhodla neuspořádat mu vládní smuteční obřad, na který by měl mít nárok jako bývalá hlava Chile, nýbrž jen vojenský s poctami.

Většina ohlasů ze světa i z Chile uznává majestát smrti, před kterým se sklání. Zároveň však mnozí jako například Bílý dům nebo britské ministerstvo zahraničí vzdávají hold Chile, kterému se podařilo překlenout těžké období, které Pinochet svým panováním nastolil.

Smrt, která vysvobodila Augusta Pinocheta ze situace, v níž by mohl být odsouzen za zločiny svého režimu, nemusí nutně znamenat konec procesů s jeho rodinou. Ta totiž byla zapletena do některých jeho finančních machinací a daňových úniků.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .