Pilouni mají multifunkční nos
Australským vědcům se podařilo objasnit funkci dlouhého a zubatého „nosu“ pilounů. Slouží jako zbraň i smyslový orgán.
Pilouni jsou až 7 metrů dlouhé paryby z řádu pejnoků. Za své jméno (v angličtině sawfish) vděčí dlouhému plochému rypci, který po stranách lemují ostré zuby. Celá struktura tak dokonale připomíná řetězovou pilu, která je u některých druhů delší než 1 metr. Rypec pilounů je vyhledávanou rybářskou trofejí a zvířata se jím často zaplétají do rybářských sítí, ale jeho funkce nebyla zcela známá. Australští biologové proto studovali, jak s „pilou“ zacházejí pilouni malozubí (Pristis microdon). Obývají mělké vody Indického a Tichého oceánu a stejně jako všechny ostatní druhy pilounů jsou považováni za kriticky ohrožené.
Do akvária s pilouny biologové umístili skryté kamery, které zaznamenávaly průběh krmení. Pilouni dostávali mrtvé ryby, ale chovali se k nim, jako by byly ještě živé. Svými nosy mávali ze strany na stranu a kořisti zasazovali rychlé rány. Úder „pilou“ byl někdy tak silný, že rybu úplně rozpůlil. Pilouni také byli schopni ulovenou rybu šikovně nabodnout na zuby a odnést si ji o kousek dál.
Rypec však neslouží jen k lovu a manipulaci s mrtvou kořistí. Jeho povrch je posetý elektroreceptory schopnými vnímat elektrické pole živočichů. O tom, že je pilouni používají, svědčí experiment, v němž vědci do jedné z ryb zavedli slabý elektrický proud. Piloun zanechal mrtvou rybu a vydal se za „živou“ kořistí. Kromě elektroreceptorů rypec obsahuje také kanálky, které vnímají vibrace vody. V temné a kalné vodě se pak stává hlavním nástrojem k vyhledání kořisti.
Zdvojená funkce rypce dělá z pilounů naprostou výjimku mezi ostatními rybami a parybami. „Nosatých“ druhů je spousta, ale jejich rypec má vždy jen jeden účel – buď smyslové vnímání, nebo útok na kořist. Pozorování australských biologů také vyvrací vžitou představu o tom, že pilouni líně čekají u dna, až k nim připlave neopatrná ryba. Ve skutečnosti jsou to zřejmě aktivní lovci, kteří využívají trojrozměrný prostor vodního sloupce.
Zdroj: ScienceDaily, Current Biology
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
