Pevnost Josefov: Světový unikát z dob drastických obléhacích válek, který nikdy nebyl obléhán

Kdybychom to chtěli k něčemu přirovnat, je to, jako kdyby Česká republika teď v jednu chvíli začala stavět čtyři jaderné elektrárny Temelín,“ vyčíslil tehdejší náklady vojenský historik a správce pevnosti Terezín Jiří Hofman. Jen dnes plánovaná dostavba dvou bloků Temelína je odhadovaná na 200 až 300 miliard korun.

pevnost Josefov|foto:archiv města Jaroměř

O výstavbě pevnosti Josefov rozhodl císař Josef II. Společně se sesterskou pevností Terezín měly bránit útokům z Pruského království. Výstavba Josefova začala v roce 1780 a skončila 1790. Pracovalo na ní asi 12 tisíc dělníků a jen pro představu, na její valy, bastiony, raveliny, ale taky podzemní chodby padlo asi 350 milionů tun cihel.

Výstavba značně vyčerpávala rozpočet Rakouska-Uherska. Na konci už nezbývaly peníze na některé dostavby. V Josefově například chybí pivovar. A zastavení prací je dodnes patrné i v rozsáhlém a unikátním podzemí. Některé postranní chodby nejsou dokončené, jak mi při průzkumu chodeb pro podzemní minovou válku ukazuje architekt Lukáš Hudák.

Geniální stavitelé měli pravítko, ne programy AutoCAD nebo BIM

Pohled z kufru do komunikační chodby|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Baterkou svítíme na jednu ze zdí, která vypadá, jako by ji někdo dokončil teprve včera. Přesto je 250 let stará. Jaroměřské světle červené, místy snad i narůžovělé cihly rámují dokonale upravené vystupující spáry. Nikdo zatím s určitostí neví, proč se v podzemních i nadzemních objektech pevnosti takové úseky nachází. Jsou jednou ze záhad, které Josefov pořád ještě ukrývá. V podzemní se stále nachází prostory, které nejsou probádané. Ukrývají se za zazděnými vchody, pod hladinou vody nebo za závaly.

Rozlehlost, rozličnost chodeb ale taky jejich množství vypovídají o preciznosti naplánování a vyhotovení pevnosti. „Přesto, že jsme v 18. století, přestože používáme jen dřevěné pravítko, latě, provazce, smrčky, tak je tady vysoká genialita geometrie, jak na stavbě, tak na papíře,“ říká odborník na fortifikační architekturu Lukáš Hudák ve chvíli, kdy stojíme v další z chodeb. Přiznám se, že nevím kde. Zatímco vypadá velmi zachovale, o nějakou tu odbočku dál a možná i patro níž je situace docela jiná. Zem tam totiž pokrývají odpadané kusy stropu a úlomky z podlahy, kterou místní za desetiletí rozebrali jako stavební materiál.

Podzemní chodby Josefova jsou v havarijním stavu. Pomohla mu třeba i první světová válka, kdy do jejich prostor byla svedená kanalizace ze zajateckých táborů. Místy jsou tu dodnes desítky centimetrů i metr vysoké vrstvy stlačeného materiálu organického původu. Ano, splašků a fekálií. S jejich odstraňováním pomáhali dobrovolníci a taky funkční odvodňovací systém. Spojením těchto sil z jednoho asi 50 metrů dlouhého úseku nános zmizel tak, že se dá projít se vztyčenou hlavou. „Jako malí kluci jsme se tudy museli plazit,“ vzpomíná Lukáš Hudák.

O nebezpečnosti prostředí, ale ne kvůli možným bakteriím, se můžeme přesvědčit o kus dál. V místě, kde jsme měli být už skoro na konci cesty, narážíme na čerstvý zával, kterým nejde prolézt. Dostávali jsme se k němu desítky metrů střídavě po čtyřech a po břiše přes další prostupné závaly.

Desítky výbuchů a stovky mrtvých v jednu chvíli

Pevnost Josefov|foto:Václav Žmolík, Český rozhlas

Chodby jsou nad sebou v některých místech i ve třech patrech, jak mi v jedné z minových větví vysvětluje Lukáš Hudák. „Jsme v úseku, kde z chodeb vedou tyhle nízké slepé pícky. Tam vojáci v boji dávali sudy a pytle se střelným prachem. Pak to utemovali pomocí drážek, kterých ve stěnách vidíme několik. Celá větev se pak postupně vyhazovala do vzduchu. Třeba tahle větev se dohromady dala vyhodit do vzduchu šestnáctkrát. A to ještě nesmíme zapomenout, že my jsme hlubinná mina a pár metrů od nás jsou podpovrchové miny. Takže to musíme vynásobit krát tři. Na jednom úseku o rozměrech 15 krát 15 metrů máme skoro 60 min, které můžou rozrušit nepřítele.“

Způsobené škody si lze představit díky knize historika vojenství Petra Wohlmutha z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Krev, čest a hrůza. V ní čerpá z britských obléhacích deníků z období obléhání nizozemské pevnosti Bergen op Zoom. „Po krátkém, ale krvavém boji jsme je vytlačili z kryté cesty během strašného krveprolití, kdy ztratili během tohoto střetnutí na 1500 mužů. Naše ztráty dosáhly 357 mužů,“ cituje předseda Společnosti pro výzkum dějin vojenství dobové záznamy.

Výstavba pevnosti, reálný pohled z knihy 1790|foto:Osobní archiv Lukáše Hudáka

„V případě míru byla práce v pevnosti spíš údržbového charakteru. Ve chvíli konfliktu se ale nesrovnatelně lišila. Taková pevnost jako Josefov měla sloužit obléhací válce. To byl mimořádně příšerný druh boje. Josefov je vybavený podzemním protiminovým systémem. To byla ve své době mimořádně smrtonosná inovace v oblasti pevnostní války. Souvisela s obléhacím způsobem boje,“ osvětlil vedení války v 18. století Petr Wohlmuth. Přitom dodal, že dnes podzemí plní spíše romantické představy.

Josefovské podzemí má i svou veřejnosti přístupnou a bezpečnou část. Ta se nachází v Bastionu I. a návštěvníci se v ní dostanou do světově unikátních prostor takzvaného systému tří shromaždišť a rohové hradby.