Petr Vizina: Karáskovo nejlepší víno
Pokud se rozhodnete vyjet s dětmi na vodu, čeká vás na tábořištích to, čemu se říká, uznávám, že asi trochu přehnaně, kulturní šok. Tábořiště vodácká jsou totiž často i tábořišti trampskými. A tak vaše potomky, kteří nevědí, kde leží Ascalona, ani kdo je Wabi Daněk, čeká po večerech úvod do trampské písně.
Málo se tu hraje Kryl, Nohavica a někdo současný už vůbec. Trampská píseň je už prostě muzejní exponát. A znám jediného písničkáře, který tuhle společnost zaujme, to jsem vyzkoušel, byť na nepatrném vzorku. Vystačíte se třemi akordy. Provedení nemusí být dokonalé, poněvadž ani v originále dokonalé není. Ale příběhy, které převyprávěl, dodnes působí jednoduše a přitom magicky, tedy jako ta nejlepší trampská, nebo chcete-li tulácká píseň.
Po návratu domů jsem na gramofon položil jeho desku starou pětatřicet let. Řekni ďáblovi ne, vybízí jejím názvem Svatopluk Karásek, protože o něm je tu řeč. V době nahrávky, tedy v roce 1979, bylo jasné, kdo je ten ďábel. "Ne" platilo estébákům, kteří šli po Karáskovi, jak by možná on sám řekl, jako slepice po flusu.
Ale kde je ďábel dnes? Nechal se najmout reklamní agenturou, jak říkají jedni? Pracuje v Bruselu anebo trůní v Kremlu, jak naznačují jiní? Z paměti jsem na tábořišti vylovil Karáskovo kázání o svatbě v Káni Galilejské. Biblický příběh o Ježíši měnícím vodu ve víno je v Karáskově podání příslibem stáří, které nemusí být jen šedou, odumírající částí života. Pohár nejlepšího vína v království, o kterém Karásek prozpěvuje, podávají i na stará kolena do třesoucích se rukou. A přitom to nepůsobí jako laciná útěcha v hodině dvanácté.
Došlo mi, proč se o tomhle evangelickém duchovním říká, že je u nás jediným bluesmanem. Karásek zpívá o tom, jak si stromy volily krále. A když nechtěl do politiky sladký fík, vinná réva ani olej nesoucí oliva, ujalo se vlády mstivé a neužitečné trní. O lidech, kteří si hrají na Hospodina a chtějí svět jednou provždy zbavit od zlého tím, že oddělí zrno od plevele. O lidském stonání po vztahu, které neúspěšně končí nočním sledováním porna.
Jinak řečeno, reverend Karásek je písničkářem současným, byť jsou předlohy jeho písní staré stovky, nebo spíš tisíce let. A při té písni o nejlepším vínu nakonec mi ve společnosti stárnoucích trampů došlo, že svými písničkami Karásek postavil ten svůj veselý starobinec. Byť si ho kdysi zřejmě představoval jinak.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.