Petr Vizina: Ještě devět kilometrů

Netušil jsem, že je možné uběhnout trať delší maratonu i v pozdním věku. Starcovy nohy nepřestávají houževnatě a trpělivě vyťukávat rytmus do asfaltu nebo lesních stezek té padesátikilometrové trati. Zato já nemám na takovou vzdálenost know-how. Jdu na věc silou středního věku a vyhořím.

Stařec, senior, penzista, jak chcete. Bývaly prý doby, kdy byli starci moudří, vůdci kmene, vidoucí, proroci. Věděli, jak rozvrhnout sílu na trati, jejíž délku mladší člověk nedohlédl. Mladí prý zas na oplátku nebyli vzpurní. Což jsem nikdy nezažil.

Pamatuji, jak začátkem 90. let volili senioři často životní jistoty, zatímco my chtěli životní možnosti - a kašlat na jistoty. Zdá se dnes neuvěřitelné, že existovali i rozumní lidé, kteří cestu ke svobodné společnosti připodobňovali k putování lidu Izraelského pouští do zaslíbené země. A tvrdili, že svobodě se naučíme teprve tehdy, až vymře generace, která prožila většinu života v útlaku. Ech, svoboda! Zrovna teď mě víc zajímá, jak přestat s belháním a doběhnout do cíle.

Taky jsem nedávno vyrazil s cyklistickým oddílem po středočeských okreskách. Nejprve jsem byl součástí pelotonu, hejna pestrobarevných sršňů na jemně bzučících silničních kolech. Po osmdesáti kilometrech mě už ale vláčeli za sebou. Bylo mi trapné přiznat, že jsem ve spěchu, bezhlavě vyjel bez pití a nevzal si nic k jídlu. Jarda, štíhlý pětašedesátník, postava samé písty a táhla, samé svaly a šlachy, mě zachránil. Dal mi napít z jedné ze svých lahví. Díky tomu zkušenému seniorovi v sedle jsem si připomněl mizivý rozdíl mezi vlastní frajeřinou a pitomostí.

Bez podobných seniorů je z mladého člověka postupem času jen stárnoucí dítě.

V Česku se chystá zákonná úprava, která má dříve narozeným zajistit zvláštní zacházení i pomoc. Útočníkům proti seniorům přitvrdí tresty. Česká legislativa nezná pojem senior a podle odborníků by bylo správné termín do zákona uvést. Uzákonit slovo senior pomůže dříve narozeným při jednání s policií nebo soudy, budou na ně brát větší ohled. Slovo senior by mělo znít důstojně. A když si vzpomenu na slovinského ultramaratonce nebo na cyklistu Jardu, zní mi dokonce hrdě.