Petr Vizina

„Obraz se hned po prodeji sám zničil.“ Těžko najít zajímavější větu. Pochází z nedávné reportáže z londýnské aukční síně Sotheby's.

Hudebník David Byrne a skladatel Brian Eno spolu kdysi začátkem 80. let natočili album, které mě, už jako dospělého, okamžitě vrátilo do dětství.

Strhla se večer debata, kdy je správný věk na to číst Kanta. Nad hrobem, ušklíbne se dcera, a je mi jasné, z koho si tu utahuje.

Zastavili jsme v té pohraniční vsi v hospodě pár desítek metrů od bývalé čáry na něco k pití.

V letadle jsem si ho všiml hned – vedle cestujících oblečených v kraťasech a tričku působil štíhlý, vzpřímený muž v dokonalém obleku s afrem na hlavě jako z jiné doby.

Dobré ráno! A jakej jde, takovou potká, píše Karel Šiktanc v jedné ze svých nejnovějších básní ve sbírce Ubírati se.

Bohočlověk Pavla Brázdy.

Ranní úvaha Petra Viziny. Na ramenou tichých obrů.

Říká se v mé generaci, že kdo si pamatuje 90. léta, neprožil je naplno. Přesto si ten moment vybavuji přesně. Píše se červenec 1990, první svobodné léto nové doby. ...

Ten muž si vytvořil si svůj dokonale oddělený svět. Pozemek svého prvního rodinného domu ohraničil směrem do ulice třímetrovou betonovou zdí, vztyčenou tak vysoko, ...