Petr Šabata: Polarizace české společnosti není ani výjimečná, ani zhoubná. Zatím
U svátečního stolu v mnoha rodinách někdo chyběl, protože odmítl přijít, případně nebyl pozván kvůli názoru na očkování, bezpečnost před nákazou či na podíl Billa Gatese na šíření koronaviru. Po dvou letech s epidemií, která prohloubila mnohé příkopy mezi lidmi, a v očekávání další vlny způsobené variantou omikron, připomíná česká společnost přetopený kotel emocí, nenávisti a odporu. Který už už hrozí výbuchem. Naštěstí je to klam. Není tomu tak. Ani náhodou.
„Společnost není polarizovaná v tom smyslu, že by tu byly dvě nesmiřitelné barikády, které by spolu bojovaly a každá by měla na své straně polovinu dospělé populace,“ popisuje sociolog Martin Buchtík, ředitel agentury STEM, který se podílel na velkém výzkumu pro Český rozhlas Rozděleni svobodou v roce 2019 a také na letošní rozsáhlé studii Jedna společnost, různé světy.
Čtěte také
„Vidíme, že společnost začíná být rozbitá na střípky a polarizace je spíš výsledkem hlasitého vyjadřování menších skupin,“ upřesnil Buchtík v Českém rozhlasu Plus.
Hlavní štěpící témata jsou podle letošní studie – obavy z migrace, vnímání nerovností a prozápadní směřování. A jsou úplně stejná, jaká před dvěma lety ukázal rozhlasový výzkum. Není to překvapivé?
Jsme soupeři, nejsme nepřátelé
Když se na vývoj společnosti podívá s odstupem historik, odpoví, že není: Štěpné linie ve společnostech mají hlubší příčiny – jsou vyvolány ekonomickou a kulturní globalizací.
Čtěte také
V citovaném pořadu Jakub Rákosník z Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy doplnil:
„A je jedno, jestli mluvíme o Východu, nebo Západu – je to obecný fenomén postindustriálních společností… A pak je tu středoevropské specifikum, že kromě globalizace je tu také dopad transformace 90. let, která má své vítěze a poražené. To, že se teď zrovna hádáme o covid, předtím o migraci, to je jen pěna na povrchu, ale původ tkví v těchto dvou obecnějších procesech.“
V Polsku přispívají k dělení společnosti otázky víry v politice a vliv církve, v Maďarsku třeba vzpomínky na Trianon.
Takže Česká republika není ani výjimečně rozdělená, úroveň polarizace a její příčiny nejsou v Evropě či ve světě nijak originální a Česko nemá víc štěpících linií než sousední země – spíš méně.
Jedno nebezpečí tu ale je. Popisují ho politologové jako hlavní ohrožení demokracie a Jakub Rákosník jako příčinu zhoubné polarizace:
„Moderní společnost je vysoce pluralitní a to je žádoucí, ale pluralita je přínosná do okamžiku, kdy své soupeře vnímáme jako soupeře, jako partnery, s nimiž bojujeme podle daných pravidel. Tu v rámci procedur zvítězí jeden, tu zvítězí druhý. Jakmile začneme vnímat partnera jako nepřítele, jako existenční ohrožení, tak to už je občanská válka. Nepřítele se musím zbavit, protože jinak zlikviduje on mě.“
To ovšem znamená, že úroveň polarizace a dělení společnosti mají do značné míry ve vlastních rukou také občané. Podle pravidla – jsme soupeři, nejsme nepřátelé.
Střežme bedlivě tu hranici – je to hranice slušného života ve slušné zemi.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
