Petr Janyška: Konec Lidovek, které se nestaly velkým projektem
Koncem srpna vychází poslední číslo Lidových novin. Znamená to konec kdysi jedinečného projektu, který začal s velkým nasazením a odvahou v ilegalitě 80. let a měl po listopadu 1989 všechny předpoklady hrát mezi novinami první housle, být v centru všech polistopadových debat. Nějakou dobu se zdálo, že se mu to podaří, potom se ale sám od sebe vzdal nezávislosti a to byl začátek jeho konce.
Zánik toho listu je do značné míry zprávou o stavu polistopadových elit vzešlých z disentu. Nepochopily, že mít noviny je ohromný politický nástroj, nebojovaly dost o ně a o zachování jejich nezávislosti, nechaly je lehkověrně prodat a projekt teď končí škrtem jednoho miliardáře. Lidovky ovšem přestaly ve svém původním směřování existovat už dřív, přinejmenším ve chvíli, kdy si je koupil Andrej Babiš.
Čtěte také
Geneze toho deníku je klasicky disidentská. Dva roky před listopadem 1989 se skupina chartistů v čele s Jiřím Rumlem pokusila vydávat časopis a sáhla po předválečném titulu Lidové noviny.
Vyráběli je jako samizdat, téměř na koleně, v počtu pár set exemplářů. Pokusili se ho oficiálně zaregistrovat, na což husákovský režim odpověděl uvězněním šéfredaktora a jeho zástupce.
Vzápětí ovšem přišel listopad 1989 a list začal brzy vycházet jako klasický tištěný deník. Byl tehdy spolu se začínajícím týdeníkem Respekt jediným nezávislým médiem, které nemělo nic společného s předlistopadovou žurnalistikou. Byl ohromně populární, měl vysoký náklad.
Gazeta Wyborcza
Podobný rodokmen měl i polský list Gazeta Wyborcza. Také se zrodil v ilegalitě disidentského prostředí, také se po pádu komunismu stal hlavní tribunou nových časů, proevropskou, liberální.
Čtěte také
Tady ovšem srovnání končí. Gazeta v Polsku dodnes určuje tón veřejné debaty, vytvořila si ekonomicky silnou skupinu, která zajišťuje deníku existenci, vlastní i rozhlasovou stanici, vydavatelství a organizuje spoustu veřejných akcí.
V jejím čele stojí už po tři desetiletí jedna z legend bývalé polské opozice, novinář a historik Adam Michnik. Na rozdíl od českého disentu pochopil, že vést silné nezávislé médium má politicky větší váhu, než být pár let poslancem nebo ministrem. List a skupina kolem něj se proto také za vlády Jaroslawa Kaczyńského staly platformou veškeré demokratické opozice a terčem útoků ze strany vlády.
Hřebíček do rakve
Česká polistopadová elita se ovšem takto nechovala. Nikdo z jejích hlavních jmen se nepostavil do vedení Lidových novin, které byly přitom jejím dítětem. Počátkem 90. let se redakce nechala zlákat tehdy módními představami o potřebě privatizace a svoje akcie a tím i nezávislost prodala švýcarskému vydavateli Ringierovi, který přitom vydával pouze bulvární list Blick.
Ten Lidovky přeprodal německému vydavateli a ten před deseti lety Andreji Babišovi. Člověku, který byl svým profilem i životopisem na hony vzdálen zakladatelskému étosu deníku. Proto z listu odešla řada novinářů, deník začal psát v Babišově zájmu a to byl už opravdový konec projektu, který začal v disentu.
Hřebíčkem do rakve potom bylo, když Andrej Babiš list loni prodal jako přívažek v balíku s chemičkou Synthesia jinému miliardáři, který neměl s vydáváním novin nic společného a který je jako ztrátové zastavil.
Tak skončil projekt, který mohl být novinářskou legendou, který mohl udávat tón veřejné debatě, ale nestal se jím. A je příznačné, že nikdo nebije na poplach a nesnaží se deník zachovat.
Autor je publicista, bývalý diplomat a bývalý zástupce šéfredaktora Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
