Petr Janyška: Francouzští socialisté bojují o přežití

Čtěte také

Petr Janyška: Rok 2022 ve Francii

Mívali v čele postavy jako prezidenta Françoise Mitterranda nebo Françoise Hollanda, premiéra Lionela Jospina. A dnes jejich vůdce nikdo nezná. Dokonce ani sami socialisté.

Nedávno si všichni jejich členové volili svého lídra, ale není jasné, kdo ze dvou uchazečů vyhrál. Každý z nich tvrdí, že on, začali se ihned vzájemně napadat a oba chtějí nechat sečtené hlasy prověřit. A to se má koncem měsíce konat jejich kongres, kde by se mělo rozhodnout další směřování strany.

Jaký je kontext toho neveselého příběhu? Socialisté si léty strávenými u moci namluvili, že vždy budou jedním ze dvou pilířů politického života země a jejích vlád. Přestěhovali se do vládních kabinetů, zapomněli ale na nízkopříjmové obyvatele a dělali jen velkou politiku.

Čtěte také

Petr Janyška: Francouzský parlament má už první skandál s poslanci krajní pravice

Postupem času ale lidé práce hlasují ve Francii stále víc pro stranu Le Penové, která jim namlouvá, že bude bránit jejich zájmy. A střední liberální vrstvy jim přebral Emmanuel Macron svým tvrzením, že klasické pravici i levici odzvonilo. Oběma stranám přetáhl do své vlády nejlepší ministry a podstatně tak zničil i socialisty i klasickou pravici – Republikány. Ti dnes mají také co dělat, aby přežili.

Od Macronova nástupu to šlo se socialisty od deseti k pěti. Dokonce tak, že jejich kandidátka Anne Hidalgo dostala před dvěma lety v prezidentské volbě potupných 1,75 procent, a to je přitom pařížskou starostkou, známou tváří. Svoji kandidaturu si ale prosadila velmi těsně, také po bratrovražedném vnitrostranickém boji.

Přívěškem radikální koalice

Socialisté se po její porážce cítili natolik bezradní, že do následujících parlamentních voleb nešli samostatně, ale v levicové koalici zvané Nupes, tedy Nová lidová, ekologická a sociální unie. Hodně se kvůli té taktice mezi sebou pohádali, část jejich výrazných jmen stranu opustila.

Čtěte také

Klára Notaro: Jakou šanci má před druhým kolem voleb ve Francii koalice levicových stran Nupes

Zastánci členství v koalici si mysleli, že tím socialistickou značku zachrání. Jenže se ukázalo, že je převálcoval lídr té koalice Jean-Luc Mélenchon, radikální demagog, léta politik socialistické strany, než se ke stáru rozhodl pro image radikála, a že socialisté jsou tam jen přívěškem, který uhrál směšných 30 poslanců.

Levicová koalice funguje v parlamentu pod Mélenchonovou taktovkou jako totální opozice, nepřítelem číslo jedna je pro ni prezident Macron, koalice odmítá všechny vládní návrhy. Už několikrát vyvolala hlasování o nedůvěře vládě, a to dokonce i spolu s krajní pravicí Le Penové. Ta se dnes v parlamentu paradoxně chová daleko konstruktivněji než levicová koalice.

Polovina socialistů se dnes cítí radikálností koalice zaskočena a chce návrat k rozumné kompromisní politice a k uchování socialistické značky. Druhá chce naopak v koalici pokračovat. A oba kandidáti pretendující na lídra socialistické strany jsou nositeli právě těchto dvou nesmiřitelných postojů.

Petr Janyška|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Trochu to připomíná rozkol sociálně-demokratických stran v Evropě počátkem 20. let minulého století, z nichž se radikálnější část odtrhla a nazvala komunistickou. Bylo tomu stejně ve Francii i u nás. Komunisté dnes už ve Francii nic nepředstavují, ve společnosti ale doutná silná radikálnost. Lze očekávat dvojí vývoj. Buď se socialistická strana ve své státotvornosti vzpamatuje, nebo zanikne. A místo ní tu bude nová radikální levice, artikulovaná nejspíš kolem Mélenchonovy strany Nepoddajná Francie, jež dnes hraje v koalici prim.

Autor je publicista a bývalý diplomat