Petr Janyška: Francie otevřela kulturu publiku
Paříž a vůbec Francie jsou jedním z pupků kulturního světa. Počet kin, galerií a nejrůznějších kulturních institucí můžeme Paříži jen tiše závidět. Právě tak jako dlouhé, někdy i několikahodinové fronty na velké výstavy v dobách před covidem. Což svědčící o tom, že kultura tam patří k dennímu životu.
Nebo širokou nabídku filmů z celého světa, ze kterých velká část těch hodnotných se k českému divákovi bohužel nikdy nedostane.
Čtěte také
Francii můžeme také závidět, že v době covidu tam považovali knihy za nezbytnou součást života a knihkupectví zůstala otevřena. Podobně jako samoobsluhy či lékárny. Mimochodem, stejně jako i v Belgii.
Covid byl pro kulturní svět téměř smrtelnou ranou, jako u nás. Herci, zpěváci a vůbec umělci byli po dlouhé měsíce uvrženi do totální nejistoty. Tvůrčí i finanční.
Připravit představení vyžaduje měsíce zkoušek a investic, nedá se jen tak zavřít a zase otevřít. Takže rozhodnutí prezidenta Macrona otevřít teď kulturní instituce publiku, je vnímáno jako nesmírná úleva.
Jako vítězství úpornosti umělců, kteří zkoušeli a připravovali dlouhé měsíce své výstavy i představení, nevědouce kdy a zda vůbec je někdy předvedou divákovi. Taky se hned během prvního dne vyprodaly třeba všechny lístky do opery, a to na měsíc dopředu.
Status pracovníka kultury
Otevírání chrámů kultury není ale ani tam snadné, natož bezbolestné. Především je prozatímní, a potvrdí se až za 14 dní, podle situace s covidem.
Podobně jako u nás, i ve Francii lockdown znamenal pro kvantum umělců existenční ohrožení a nouzi. V naprosté většině nemají stálý plat, ale nepravidelný příjem, který závisí čistě od produkce.
Čtěte také
Francouzi mají ale oproti našim jednu gigantickou výhodu: totiž jistotu svého statusu.
120 tisíc umělců a techniků kreativních průmyslů má každoročně zajištěno, že pokud v roce odpracují aspoň 507 hodin, dostanou příští rok finanční příspěvek. Je nejvyšší čas, aby se tenhle výdobytek zavedl i u nás. Už několik českých vlád o něm diskutovalo, ale žádná nic neudělala.
Přitom právě jeho existence umožňuje Francii mít tolik kvalitních baletních i divadelních souborů a produkovat tolik filmů ročně. A především je uznáním ze strany státu, že kultura není jen věcí trhu, ale národní identity, a že lidé, kteří ji tvoří, mají právo na minimální důstojnost.
Čtěte také
Prezident Macron navíc ujistil, že do příštího prosince budou pracovníci kultury dostávat pravidelný příspěvek, i když loni kvůli covidu nepracovali.
Pro mnoho divadelníků to je ale málo a někteří okupují divadla s požadavkem prodloužit ten takzvaný bílý rok ještě o jeden.
Tohle opatrné otevření kulturních míst neznamená ale ještě zdaleka návrat k normálu. Podmínkou jsou přísná sanitární opatření a odstupy v publiku, což v praxi znamená pustit jen třetinu diváků.
Mnoho divadel proto s otevřením váhá, minimálně do 8. června, až budou mít jistotu, že se nebude znovu zavírat. Pro mnoho to také znamená, že si na sebe stále nevydělají.
Velké veřejné instituce ale vesměs v těchto dnech otevřely, uvědomují si, jak je důležité vrátit publiku normální život.
Louvre bude otevřen do 8. večer a v červnu dokonce do 9. Vstup zdarma tam stále bude mít mládež do 26 let. Aano, jste-li v Paříži mladý, můžete vidět všechny ty Botticelli a Mony Lisy zadarmo. A zdarma ho bude moci navštívit i veškerý zdravotnický personál, jako poděkování za jejich nasazení. Je to třeba i inspirace i pro nás.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
