Petr Honzejk: O sviních a svobodě slova
V Česku je nyní módní stěžovat si na absenci kvalitní veřejné debaty. Debaty založené na absolutní svobodě slova, bez okřikování, nálepkování a posouvání významů. Nejvíce samozřejmě naříkají ti, kdo se sami označují za bojovníky za svobodu slova a zdravý rozum. Jeden by jim i přitakal. Pokud by tedy právě oni nebyli paradoxně těmi, kdo racionální debatu ničí a svobodu slova nesnášejí. Nevěříte? Předvedu to.
Krásně je to všechno vidět na aktuálním rozruchu kolem výroků vládního koordinátora pro boj s dezinformacemi Otakara Foltýna. Ten vystoupil na debatě na filmovém festivalu ve Slavonicích a mimo jiné řekl:
„Proč někteří lidé obdivují a blahořečí tak neuvěřitelně zvrhlý režim, jako je současný Putinův? Jsou to lidé, kteří jsou velmi často nešťastní, zahořklí, zapšklí, smutní, opuštění nebo jen mající životní smůlu – anebo jsou to prostě jen svině.“ Těžko na tom něco rozporovat.
Čtěte také
Ovšem prakticky celá scéna “bojovníků za svobodu”, která si stěžuje na to, že je umlčována a že její postoje jsou překrucovány, všechno okamžitě překroutila a začala tvrdit, že vládní koordinátor uráží většinu občanů.
Krásným příkladem je interpretace předsedkyně strany Trikolóra Zuzany Majerové. Ta napsala: „Fakt č. 1: Vládní koordinátor strategické komunikace plukovník Otakar Foltýn říká, že občané naší země, kteří zastávají jiné politické názory, jsou svině.“
Inu, jak zřejmo, Foltýn nic takového neřekl. Řekl jen, že označení z živočišné říše zasluhuje jistá část těch, kteří adorují vražedný Putinův režim.
Spojit to paušálně s „jinými politickými názory“ je zhruba stejné, jako bychom tvrdili, že pokud řekněme něco nehezkého o člověku, který někoho umlátí motykou, urážíme tím všechny zahrádkáře.
Prostě Majerová a další předvedli krásnou ukázku rétorické figury, kterou popisuje Karel Čapek v ironické stati Dvanáctero figur zápasu perem, čili příručka písemné polemiky.
„Figura šestá – Imago. Záleží v tom, že se místo odpůrce, jaký skutečně je, podvrhne jakýsi světu nepodobný hastroš, načež se tento hastroš polemicky vyvrací. Například polemizuje se s něčím, co potíraný odpůrce nikdy neměl na mysli a nikdy v tom smyslu neřekl, dokazuje se mu, že je pitomec a že se mýlí, na jakýchsi tezích, které jsou opravdu pitomé a mylné, ale nejsou jeho.“
Karel Čapek by nad „argumentací“ našich „bojovníků za svobodu slova“ jistě zajásal.
Možná o to víc, že v souvislosti s Foltýnovým výrokem dokázali zesměšnit sami sebe ještě jednou. Nejenže začali volat po tom, aby byl Foltýn vyhozen z práce. Ale senátorka Jana Zwyrtek Hamplová, přední členka Spolku na obranu svobody projevu začala volat po tom, aby byl vládní koordinátor strategické komunikace trestně stíhán. To už člověk opravdu nevymyslí. Ti, kteří tvrdí, že bojují za neomezenou svobodu projevu, chtějí perzekvovat jiné za to, že uplatní svobodu projevu.
Racionální debata nebo svoboda slova tedy těmto „revolucionářům“ na srdci zjevně moc neleží. Raději nedomýšlet, o co jim jde ve skutečnosti, či zda náhodou nepatří mezi ty, o kterých Foltýn mluvil. Protože jak známo, potrefené ... husy se ozvou vždycky.
Autor je komentátor Hospodářských novin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.