Petr Honzejk: On není antisemita, on je jen debil
Evropou se valí vlna protiizraelských demonstrací, zvedá se vlna antisemitismu. Je to úměrné tomu, jakou část populace té které země představují přistěhovalci z arabských zemí, kteří jsou genericky na straně Palestiny a přehlížejí zvěrstva Hamásu. Bohužel se ale tato vlna nevyhnula ani Česku, kde je počet přistěhovalců minimální. Což je varující. A má to i svá specifika, která také nepotěší.
Už dříve se sociologové podivovali, jak je možné, že i u nás existuje relativně silný odpor vůči Židům. Podle studie Masarykovy university z roku 2017 (novější údaje bohužel nejsou k dispozici) by skoro pětina Čechů nechtěla mít za sousedy židovskou rodinu.
Čtěte také
Nechuť k jiným národnostem a etnikům je ještě větší, například Araby jako sousedy odmítalo 58 procent Čechů, takže se odpor vůči Židům dá vykládat jako organická součást zdejší nesnášenlivosti ke každému, kdo je jakkoli odlišný. Jenže to je dost slabá útěcha. Lidový antisemitismus tady v latentní podobě stále je, nikdy nezmizel.
No a teď se probouzí. Podle Federace židovských obcí se od útoků Hamásu na Izrael zvedl počet protižidovských výpadů, především v on-line prostoru, ve srovnání se stejným obdobím loňského roku, tedy zářím a říjnem, o 400 procent.
Čtěte také
Dovolím si o osobní zkušenost, kterou může mít každý, kdo uznává právo Izraele na obranu a dává to najevo ve veřejném prostoru. Přišlo mi několik zpráv, například tato: “Nežli budete psát zase ty židácká moudra, tak se koukněte jak se ti obřezanci roztahovali dál a dál. Ono vy asi taky budete tak trochu Icik.” Antisemitismus živený dávnými předsudky je prostě u části české populace realitou.
Otevřená nenávist se už dostává bohužel i do veřejného prostoru. Viděli jsme případ, kdy restauratér z Plzně vyvěsil ve výloze protižidovské nápisy, viděli jsme na propalestinské demonstraci děvče, které mělo na triku nápis ‚Olympics 1972', který jasně odkazoval k masakru izraelských sportovců na hrách v Mnichově.
Její obhajoba, že o symbolice neměla tušení, je asi tak důvěryhodná jako tvrzení neonacistů, že na shromážděních zdviženou pravicí ukazují, kolik je na horách sněhu. V obou případech šlo, pravda, o osoby původem z muslimského světa, což ale na situaci mění jen málo.
Doufat, že hloupost nenabobtná
Čtěte také
Co otevřený antisemitismus a etničtí Češi? U českého hospodského, který odmítl obsloužit v pivnici U Hrocha hosty z Izraele, se naštěstí ukázalo, že je nesnášenlivý obecně a, jak na facebooku trefně uvedl novinářský kolega a znalec pražské pivní scény Ondřej Soukup, platí pro něj parafráze hlášky ze seriálu „Most”: On není antisemita, on je jen debil. Ale vlastně to je jen o trochu lepší, protože z historky je vidět, jak se skrze hloupost a s ní spojenou nesnášenlivost, dá rychle naskočit na hodně nebezpečné vlny.
Což je jeden z velkých problémů, který v Česku máme. Zatímco činy, které lze popsat terminologií z trestního zákona, lze trestat a zvláště odporné verbální projevy lze aspoň pranýřovat, s hloupostí nelze dělat vůbec nic.
Pouze doufat, že nenabobtná tolik, aby začala masově přitakávat zlu, kterým antisemitismus je. V online prostoru nyní bohužel vidíme, že bobtná rychleji, než jsme si dokázali představit.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
