Kateřina Smejkalová: O neplatičích a nocleženkách
O uplynulém víkendu se uskutečnila tradiční potravinová sbírka a hlásí již několikátý rok po sobě rekordy. To samozřejmě bezprostředně nezbývá než ocenit, protože vysoký zůstává i počet lidí, kteří jsou na podobnou formu pomoci odkázaní.
Inflace Česko zasáhla mimořádně silně, počítáme-li rychlé a opakované zdražování již zdraženého, dostaneme se na celkový nárůst cen až o třetinu.
Čtěte také
To, že se inflace nakonec umoudřila, neznamená, že by rázem bylo všechno v pořádku – zpomalilo se jen tempo dalšího růstu cenovek, vysoké ale zůstaly.
Svědčí o tom přetrvávající vysoký podíl domácností, které mají problém si něco ušetřit, nebo dokonce jen poplatit vše potřebné.
Vedle potravin i nouzový nocleh
Mimořádně velkou zátěží je přitom vedle drahého jídla také bydlení, u nájmů ani prodejních cen přitom není v alespoň trochu atraktivních lokalitách žádné zpomalení zdražování ani na pořadu dne.
Krizi naposledy nasvítily propočty, kolik lidí včetně dětí bylo z normálního bydlení vytlačeno na ubytovny, potažmo vítězný film jihlavského dokumentárního festivalu Dům bez východu, ukazující, jak šílené to tam dokáže být. Ještě o stupínek níž, tedy rovnou na ulici, u nás pak propadá třetí nejvyšší podíl lidí v OECD.
Čtěte také
Pro ty je určený další charitativní počin, poukázky na nouzové přenocování zvané nocleženky. Zejména v chladných měsících, kdy zima znemožňuje přespávání venku, se na tuto možnost lidé navzájem více upozorňují a nocleženky kupují.
Ani zde není na konkrétní rovině co vytknout. Jakkoli se nocuje v nepříliš přívětivých podmínkách a často je třeba útočiště hned brzy ráno na celý den opustit, je to beze sporu lepší, než kvůli nedostatku prostředků riskovat život na mrazech.
Nesystémovost snoubená s nedůstojností
Nad charakterem obou aktuálních počinů přesto stojí za to se zamyslet v principu. Vkrádá se totiž dojem, že jsme si na jejich existenci zvykli do té míry, že je pro nás předvánoční dobrý skutek ve formě příspěvku už natolik automatický, až nám to brání reflektovat, že by takové charity nemělo být vůbec třeba. Ne na zcela základní lidské potřeby jako jsou bydlení a jídlo.
Čtěte také
Charitativní přístup má kromě oceňování, kterého se mu obyvkle dostává, také přinejmenším jednu stinnou stránku – je totiž značně nesystémový. A na potravinové pomoci i nocleženkách to je velmi dobře vidět: obě jsou provizorním řešením kurýrujícím symptomy místo toho, aby šly po kořenech problémů. Tedy nízkých mzdách, vysokých cenách a nedostupném bydlení.
Celé to má i nezanedbatelný politický rozměr: navzdory stavu české debaty, dominované vyprávěním o lenosti a zneužívání kdečeho, víme, že pasivně přijímat almužny chce málokdo.
Čtěte také
Většina lidí chce stát na vlastních nohou a vyžít důstojně z vlastních sil. Jít si stoupnout do fronty pro potravinovou pomoc nebo noc v azyláku se obvykle naopak nebetyčně stydí a nejraději by se tomu vyhnuli.
Dobrý pocit darujících je tak mezi potřebnými pravděpodobně opětován daleko méně, než si dotyční malují. Dlouhodobě nedůstojná a nejistá situace spíš může vést k chronické zahořklosti a vzteku, což jsou emoce, jejichž role je čím dál tím lépe popsaná jako důležitý faktor politické radikalizace.
Jednorázová velkorysost versus systémová přísnost
Zatímco v mnoha žebříčcích socioekonomické kvality života jsme v Česku, v rámci vyspělých zemí, vlivem nedostatečných systémových opatření na chvostu, umíme být v dobrém slova smyslu, pokud jde o konkrétní přímou sbírku nebo pomoc, naopak rekordmany.
Nezřídka je tento nesoulad obojího značně absurdní – kupříkladu takzvaní neplatiči nájmu u nás nelítostně končí ve velkém na ulici, a tak je to podle veřejného mínění správně, v zimě nám jich ale je líto, tak jim platíme nocleženky.
Co s tím paradoxem zatočit a napřít dobrou vůli a solidaritu s těmi méně šťastnými i systémovým směrem, ať do budoucna všichni alespoň to bydlení a jídlo platit zvládají a nikdo naše poukázky na noc v teple nebo pytlík rýže nepotřebuje?
Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
