Petr Honzejk: Když se politik zlobí na zrcadlo, že má křivá ústa

A vzhledem k tomu, že v tom není sám a že víme, jak to na Slovensku, ale i jinde, kde mají nezávislá média problém, vypadá, stojí to za pár slov.

Čtěte také

Slovensko je extrémní předobraz dění v Česku. Tak o dva tři roky, tvrdí novinář Pečinka

Kontrola politiků prostřednictvím médií je v liberální demokracii nejen samozřejmá, ale je i nezbytnou podmínkou její existence. Když je kritika umlčená, končí také liberální demokracie jako systém. Proto také média bývají prvním terčem těch, kdo systém chtějí pozměnit nebo přímo zničit.

Soft verzi vidíme v Maďarsku, kde vládne Babišův přítel Viktor Orbán a které je v žebříčku svobody médií podle Reportérů bez hranic až na 67. místě na světě (Česko je zatím sedmnácté). Hard verzi pak sledujeme v Rusku, kde nezávislá média přestala existovat úplně.

Babiš dobrým žákem Zemana

Z těchto důvodů je dobré zpozornět pokaždé, když se z politické úrovně na novináře útočí tak, jako to dělá Andrej Babiš. 

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Předpokladem společenského smíru je nemalovat oponentům čertovské rohy

Aby to bylo úplně jasné. Média samozřejmě nejsou nekritizovatelná. Novináři jsou lidé a jako takoví dělají chyby, občas se mýlí, vyskytují se mezi nimi amorální prospěcháři nebo egomaniaci, podobně jako v jiných profesích. Proto je zcela na místě upozornit, když se v médiích děje něco nepatřičného, co v důsledcích poškozuje celý obor.

Ovšem oprávněná kritika konkrétních chyb a někdy samozřejmě i zlovolností vybraných jedinců je něco zcela jiného než paušální odsudky celých médií, nebo dokonce oboru jako takového.

Andrej Babiš a samozřejmě třeba i Tomio Okamura a další osoby z této části politického spektra jdou bohužel druhou cestou. Útočí na celá média, v tomto případě na Deník N, své si ale schytávají i další média, která si uchovávají kritický odstup.

Čtěte také

Fico je pomstychtivý, Babiš taky, ale kdyby snad chtěl naše veřejnoprávní média „znásilnit“, lidé půjdou do ulic, myslí si novinář Dolejší

Typicky Česká televize, kterou například Babiš obvinil, že je „provládní“ a „vyhrála dnešní koalici sněmovní volby“. Což byl samozřejmě nesmysl, protože před volbami podle analýzy referovala v hlavních relacích o jeho hnutí s podobným sentimentem jako konkurenční Nova a Prima.

Útoky na média, zejména pokud jsou postaveny na obvinění ze šíření nenávisti, jsou samozřejmě chytrou taktikou. Pokud o někom řekneme, že nás „nenávidí“, sugerujeme zároveň, že jakákoli kritika z úst dotyčného není relevantní, protože je hnaná negativní emocí, a tudíž nemůže být věcná. Když to řekneme o médiích, vyzýváme tím veřejnost, aby se jejich informacemi vůbec nezabývala a nakonec přikývla snahám o jejich umlčení či rovnou likvidaci.

Komentátor Petr Honzejk|foto:Český rozhlas

Andrej Babiš je v tomto mimochodem dobrým žákem Miloše Zemana, který si na kritické novináře bral maketu samopalu a žertoval s Vladimirem Putinem, že novinářů je moc a měli by se likvidovat.

Jak se s tím vším vyrovnat? Kritizovaný politik může samozřejmě říkat, že ho kritická média nenávidí. Ale ve skutečnosti to bývá spíš tak, že se dotyčný zlobí na zrcadlo za to, že má křivá ústa. Je proto v zájmu společnosti mu nedovolit zrcadlo či zrcadla rozbít. Protože pak by rychle bylo nakřivo úplně všechno.  

Autor je komentátor Hospodářských novin