Lukáš Jelínek: Předpokladem společenského smíru je nemalovat oponentům čertovské rohy
Tak dlouho jsme politiky kontrolovali, mají-li ve své výbavě boxerské rukavice, jimiž se budou za voliče prát, až jsme zapomněli na neméně důležitou věc – pokoru. Tou se sice kdekdo umí zaklínat, ale když dojde na lámání chleba, není po ní vidu ani slechu. V bojovnosti, neústupnosti a jízlivosti jsou straničtí vyslanci rok od roku zocelenější. Ovšem schopnost pohlédnout do zrcadla a přiznat si své vlastní chyby dávno ztratili.
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Atentát na Roberta Fica nás mohl přimět k sebereflexi, avšak místo toho se pro znesvářené tábory stal další příležitostí k chrlení výčitek vůči oponentům. Nic na tom nemění ani všudypřítomné výzvy ke zklidnění atmosféry a navázání dialogu.
Čtěte také
Když se mají proměnit v konkrétní gesta nebo činy, vše selže na tom, kdo má sundat nohu z plynu a podat ruku jako první. Vinu připisujeme vždy těm druhým, my přece jenom reagujeme. „Na hrubý pytel hrubá záplata,“ znělo z ODS, když koalice Spolu nechala vyrobit dezinformační plakáty, na nichž šéf hnutí ANO Andrej Babiš hlásá, že pro Rusko udělá všecko. K sypání hlavy popelem se nikdo nemá. Ministr zahraničí za Piráty Jan Lipavský dokonce ještě v neděli označil antikampaň Spolu za „docela trefnou“.
Stejně tak se Babiš nikdy neomluvil za to, že prezidenta Petra Pavla a premiéra Petra Fialu pasoval na válečné štváče, kteří nás chtějí zatáhnout do války. Předseda SPD Tomio Okamura zase tvrdí, že členové jeho hnutí jsou vystavení pogromům, což z významu tohoto slova znamená soustavnému pronásledování a masivním krvavým útokům.
Od urážek k argumentům
Sotva se pak divit, že na Slovensku narazila dvojice Zuzana Čaputová – Peter Pellegrini, hlava státu končící a přicházející, i s tak bohulibou iniciativou, jako je svolání kulatého stolu s lídry parlamentních stran. Nabídku k příměří odmítly dvě vládní partaje, naopak z nich dál slýcháme, že odpovědnost za rozdmýchávání vášní leží na opozici a liberálních médiích. Jako by to nebyly špičky Ficova Smeru, které ještě nedávno hecovaly dav, aby skandoval, že prezidentka Čaputová je Sorosova – řekněme slušně – prostitutka.
Čtěte také
Jenže to jsou minulé války. Pokud se máme vyhnout nárůstu násilí fyzického i verbálního, musíme začít od znova, když už ne se stolem kulatým, tak přinejmenším čistým. Každý politik, slovenský i český, by měl před tím, než začne tepat své soupeře, přiznat, čím on sám nepatřičně zahustil společenské ovzduší. Ve druhém kroku by se slušelo uvést, jak přispěje k tolik žádanému oteplení. Až potom má právo soudit druhé.
A buďme ještě přísnější. Stejné nároky by měly platit na média a nás, kteří se v nich snažíme politiku analyzovat. Tepejme třeba ohýbání justice slovenskou koalicí. Připusťme ale, že někdejší nápad posadit do čela speciální prokuratury jednoho z Ficových politických soupeřů nebyl moudrý.
Stejně tak je nepřípustný tlak na sdělovací prostředky. Ale přiznejme si, že nad těmi veřejnoprávními udělala kříž už minulá pravicová koalice, která utnula jejich financování z tzv. koncesionářských poplatků a navázala je na státní rozpočet. Toto faktické zestátnění završila volbou ředitele spojené televize a rozhlasu parlamentem. Dnešní vláda pak na tyto hrátky s nezávislostí médií navázala. Snad pro nás budou varováním.
Rozvášněné strany nikdy nepřiznají, že i ony mají máslo na hlavě. Tím spíš by jim to měli připomínat novináři. Pokud odmítáme převzít pravidla džungle, je v konečném důsledku jedno, co bylo. Podstatné je, co bude. Letos nás v Česku čekají troje volby a za rok vybereme novou Sněmovnu. Nechceme-li dopadnout jako na Slovensku, musí se politici od nálepek a urážek vrátit k argumentům. A svým příznivcům vysvětlovat, že „ti druzí“ nemají čertovské rohy, ale jenom odlišný názor, což je normální. Dokáží to však?
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
