Petr Holub: Vláda schválila rekord v utrácení

Naposledy se to stalo ve středu ráno a běžný člověk je náhle konfrontován s předlouhými tabulkami plnými nesrozumitelných čísel. Už ta nejobecnější data sdělují informaci, které jde těžko porozumět. V příštím roce vláda utratí jeden a půl bilionu korun a to bude o 140 miliard víc než v roce letošním.

David Klimeš: Česká republika má rozpočty, jako kdyby měla přijít povodeň či válka

• Upravit
• Smazat

Něco je špatně. Od Nového roku začal platit státní rozpočet s plánovaným deficitem 50 miliard, ale zároveň nám ministerstvo financí vzkázalo, že za minulý rok erár hospodařil se ztrátou jen 6,2 miliardy.

Kdo si však dokáže vůbec představit, co je miliarda, když člověk s průměrným platem si za 40 let své pracovní kariéry vydělá asi sedmdesátinu této částky.

O něco srozumitelnější jsou údaje, kolik se ze zmíněných 140 miliard rozdělí do jednotlivých rozpočtových položek. Tak je nápadné, že takřka 40 miliard korun navíc půjde na důchody a do sociální oblasti zamíří ještě deset miliard, ze kterých se bude dotovat jízdné právě penzistům a studentům, kromě toho se přilepší nemocným.

Takřka 40 miliard se přesune na výplatní pásky státních zaměstnanců, z toho polovinu dostanou učitelé, jejichž stavy se zvýší a ještě jim platy vyrostou o 15 procent. Jinými slovy, dvě třetiny z vyšších příjmů rozpočtu se rozpustí v tradiční agendě levicových vlád, tedy zvýšení penzí, dávek a platů.

Neopakovat rozpočtovou chybu

Z toho jednoduchou úvahou plyne, že se tím stát zavazuje do příštích let, protože dávky se platí podle zákona, který je neumožňuje snížit. Také snížení platů ve státní správě si lze jen těžko představit. Ve vší obecnosti je tedy tvůrce rozpočtu možné varovat slovy, jestli si takové zvyšování mandatorních čili povinných výdajů dobře rozmysleli. Jak upozornila Národní rozpočtová rada, až skončí konjunktura a vyschnou příjmy, bude těžké takové závazky pokrýt.

David Klimeš: Lehmani po dekádě varují - až zase přijde krize, mějte doma pořádek

• Upravit
• Smazat

Česko selhává. Jsme na vrcholu či spíše už za vrcholem hospodářského cyklu a ministryně financí Alena Schillerová stejně navrhuje zase schodkový rozpočet, tentokrát mínus 40 miliard. Nepochybně má být deficit mnohem menší, ideálně má být rozpočet v přebytku. Česko jede na doraz. Důchodový účet se teprve nyní dostal do hubeného plusu, zdravotní pojišťovny nemají rezervy na horší časy. A stát si i za tučných let musí půjčovat.

Stejně jednoduchý závěr je možné učinit i ze srovnání, o kolik se rozpočtové výdaje zvyšovaly v minulých letech. Zmíněných 140 miliard nemá v dějinách konkurenci. Nejblíže je zvýšení o 98 miliard v roce 2006, které bylo při tehdejší nižší cenové úrovni stejně dramatické jako to současné.

Také tehdy došlo ke zvýšení výdajů během vrcholu konjunktury, dnes už však víme, že rozhazování roku 2006 bylo nutné kompenzovat škrty bolestnými škrty v rozpočtech po roce 2009.

Nasnadě je proto otázka, jestli se můžeme podobné kocovině vyhnout po večírku, který chystá vláda Andreje Babiše právě dnes. Něco může napovědět úvaha, jak se liší chování současného kabinetu od jeho předchůdců v uplynulých 30 letech. Česko je zvláštní země, která nedoržuje pravidla, podle kterých je nutné provést úspory v povinných výdajích výhradně v dobách prosperity.

Ekonomika chodila deset let o berlích. Jestli kost srostla, brzy zjistíme, říká Tomáš Sedláček

• Upravit
• Smazat

Česká národní banka v srpnu dále zvýšila úrokové sazby, aby snížila pokračující inflační tlaky. Jsou už pro naše hospodářství nebezpečné? Potřebujeme naše hospodářství vůbec brzdit? Nejen o tom hovořil v pořadu Leonardo Plus ekonom Tomáš Sedláček.

Kdysi se do toho pustil premiér Václav Klaus, když srazil podíl státního rozpočtu na ekonomickém výkonu k 26 procentům. Pak se však svět obrátil vzhůru nohama. Klaus šetřil i v krizi po roce 1997 a ke stejné strategii byly donuceny také pravicové vlády po příchodu velké finanční krize v roce 2008.

Sociálnědemokratické vlády během ekonomického vzestupu v letech 1998 až 2006 naopak výdaje zvyšovaly. Za poslední konjunktury po roce 2013 se podíl povinných výdajů snižoval díky opatřením minulé vlády Petra Nečase, to se však obrátilo po roce 2015.

Petr Holub|foto: Khalil Baalbaki

Za pozornost stojí, že výdaje rozpočtu na rok 2019 počítají s tím, že utratí 26,9 procenta HDP, tedy úplně stejně jako poslední předkrizový rozpočet v roce 2008. Může to být náhoda, přesto by asi nebylo namístě úplně ignorovat nedávné zkušenosti. Sněmovna ještě může vládu zdvořile požádat, aby neopakovala rozpočet z roku 2006, který se posléze projevil jako velká chyba.