David Klimeš: Česká republika má rozpočty, jako kdyby měla přijít povodeň či válka
Něco je špatně. Od Nového roku začal platit státní rozpočet s plánovaným deficitem 50 miliard, ale zároveň nám ministerstvo financí vzkázalo, že za minulý rok erár hospodařil se ztrátou jen 6,2 miliardy.
Tady něco nehraje. Ač před námi prognózy rýsují další rok hospodářského růstu, přesto na konci roku máme zahučet do opravdu velkého schodku, byť už nyní máme skoro vyrovnaný rozpočet.
Co tedy vládní politici vědí a my nevíme? Má přijít nečekaná recese, přeženou se republikou povodně, vystoupíme z Evropské unie nebo snad vypukne menší válka? Nejspíše nic z toho. To jen český stát už několikátým rokem neumí sestavit hodnověrný jízdní řád státních financí na další rok. A to je velmi špatná zpráva.
Časy, kdy rozpočet ještě za něco stál
Možná si ještě někdo pamatuje urputné debaty mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem z konce 90. let. Klaus tehdy přísahal na vyrovnané rozpočty a fiskální přísnost. Zeman mu vzkazoval, že jen ztráty ukrývá jinam a svůj první rozpočet jako premiér naplánoval se schodkem 31 miliard.
Ale pozor. Ač se tehdy na premiéra Zemana snášela brutální kritika zprava, rozdíl mezi plánovaným a skutečným deficitem byl v roce 1999 ani ne dvě miliardy. Pak se do toho vládní politici sice pustili s notně větší vervou, ale stále ještě k rozpočtu pociťovali elementární úctu.
Rozpočet přestal být opravdovým rozpočtem až za hospodářské krize. V roce 2009 byl rozdíl mezi plány a realitou 160 miliard, byť je pravda, že v tak hluboké krizi se plánovat příliš nedá. Krize je ale přeci už dávno pryč. Máme roky růstu, ale politici si zvykli, jak je pohodlné brutálně nadsadit schodky a získat tím ničím neodůvodněný fiskální prostor pro své vrtochy v průběhu roku.
Zatím extrémní byl rok 2016, kdy vlivem velkého přílivu evropských peněz jsme měli přebytek 61 miliardy místo schodku 70 miliard. Ale i jinak rozpočty nelícují, a to opravdu o příliš vysoké částky – minulý rok, kdy jsme měli skončit mínus 60 miliard, byl výsledkem nakonec skoro vyrovnaný rozpočet.
A tento rok to bude asi stejné. Nikdy nikdo sice přesně neví, co vše může nastat – evropské peníze tradičně tečou jinak, než se plánuje na papíře, mohou přijít lecjaké mimořádné výdaje – ale plánovaný schodek 50 miliard na tento rok je opravdu těžko odůvodnitelný.
Bianco šek pro vládu
Problém to samozřejmě není zdaleka jen ekonomický. Rozpočet schvaluje Poslanecká sněmovna jako suverén, aby svázala exekutivu jasným plánem výdajů. Jenže funguje to ještě? Je exekutiva něčím doopravdy svázána, když má k dobru polštář několika levitujících desítek miliard? Zodpovídá se vláda opravdu sněmovně za priority republiky vyjádřené plánovanými výdaji, když málokteré z čísel sedí?
Řešení této rozpočtové potěmkiády jsou vlastně jen dvě. Buď si přestat lhát do kapsy a začít znovu sestavovat alespoň trochu uvěřitelné rozpočty – k tomu by mohla dopomoci i plánovaná Národní rozpočtová rada, sbor nezávislých ekonomů koukajících politikům pod prsty.
Anebo tu zbývá ta rychlejší cesta – vždy ke konci roku způsobit menší přírodní katastrofu nebo vyvolat kratší regionální válku, aby se ekonomika trochu zhroutila a rozpočet by lícoval s plánem. Že ta první, nudnější, leč všem prospěšnější možnost je ta správná, snad není potřeba dovysvětlovat.
Autor je hlavní analytik týdeníku Ekonom
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
