Petr Holub: Ticho před politickou bouří
Žijeme v klidné zemi, může si říct každý při pohledu na průzkumy veřejného mínění. Jisté riziko se otevírá jedině úvahou, že zdání klame.
Klid na politické scéně měřeno preferencemi voličů a tím, jak se mění od minulých voleb, je vskutku nebývalý. Zní to neuvěřitelně. Devět parlamentních stran si udržuje už tři roky zhruba stejnou podporu, přitom jejich obliba do značných detailů kopíruje volební výsledky z roku 2017.
Čtěte také
Zdejší politika vygenerovala jednu dominantní stranu, tedy hnutí ANO, a za ní je osm menších konkurentů. Jedna nebo dvě z těchto stran se čas od času projeví jako rovnější mezi rovnými, obvykle se to stává Pirátům a občanským demokratům, nově se k nim přidali Starostové.
U ostatních pěti vzniká čas od času podezření, že počet jejich voličů nebude napřesrok stačit ke vstupu do sněmovny, ale nikdy není propad tak velký, aby byly ze společnosti devíti parlamentních stran vyloučeny. Naopak se žádná z nových partají nedokáže uplatnit do té míry, aby jí průzkumy veřejného mínění přislíbily překročení pětiprocentního kvóra.
Objevily se pozoruhodné pokusy o domluvení předvolebních koalic, ovšem bývají zpochybněny tím, že se jejich účastníci v každodenním provozu potýkají mezi sebou navzájem. Přitom se doslova nabízí metafora, že každá snaha rozbouřit stojaté vody je předurčena k neúspěchu.
Smýkání ode zdi ke zdi
Dnes překvapuje, že se zmíněné stojaté vody nepohnuly ani po krajských volbách. Dosavadní zkušenost ukazuje, že jejich vítěz mohl počítat s dobrým výsledkem také v příštích parlamentních volbách a ten, kdo v nich prohrál, prohrál ve volbách do parlamentu rovněž.
Čtěte také
Ovšem tentokrát neměly malé volby jasného vítěze. Dařilo se Starostům i občanským demokratům, uspěli Piráti, přinejmenším v některých krajích si ovšem nemůže stěžovat ani Babišovo hnutí ANO.
Žijeme v klidné zemi, těžko se však můžeme zbavit dojmu, že v zemi ve skutečnosti vládne nehybnost. Proto můžeme klid vnímat jako něco nepatřičného, jako neúnosnou situaci, při které se poměry průběžně zhoršují, a otázka zní jenom tak, jak dlouho to ještě budeme trpět.
O Češích už je známo, že základním vzorcem jejich chování je smýkání ode zdi ke zdi. Dlouho mlčí, ale nakonec vypukne bouře, povstání, revoluce – a z dosavadního pořádku nezůstane kámen na kameni.
Jako bychom měli celou politickou scénu, včetně sněmovny a mimoparlamentních stran plnou blanických rytířů, kteří zatím spíše pospávají a nedávají žádný podnět, aby v občanech této země vzbudili zřetelné sympatie. Musíme počkat, až se projeví jejich pravá podstata a oni povedou národ proti všem nepřátelům a škůdcům.
Existuje dokonce odpověď na otázku, co se přihodí konkrétně. Tato odpověď je zcela přesná: Může se stát cokoli.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
