Petr Holub: Statisíce živností skončilo. Signál neudržitelných poměrů

17. leden 2024

„Uplynulý rok se ukázal jako zlomový především pro živnostníky.“ Těmito slovy byla uvedena jedna z katastrofických zpráv, podle níž ukončilo živnost 277 tisíc občanů. Pokud se nepočítá rok 1993, tak jde o zdaleka nejvyšší počet, protože v každoročním provozu obvykle končí i začínají desítky tisíc živnostníků.

Člověk by si mohl užít masochistickou radost, v jak špatných časech dnes žijeme, ovšem stačí se jen trochu zamyslet, aby deprese přešla. Z rejstříku vyškrtli svou živnost zpravidla ti lidé, kteří ji ani neprovozovali. Chtěli se jenom vyhnout byrokratické povinnosti využívat datovou schránku, tedy jakýsi lépe chráněný email, s jehož pomocí posílají státní úřady lidem své úřední listiny.

Čtěte také

Dojem katastrofy zároveň vyvracejí údaje Českého statistického úřadu, který zjišťuje počet živnostníků, které jejich řemeslo či jiná aktivita živí. Těch tedy bylo loni koncem roku stejně jako na začátku, přesněji řečeno o deset tisíc více.

Zpráva o katastrofálním roku je tedy zajímavá spíše svým apriorním nastavením. Pokud je řeč o živnostnících nebo o podnikání, obecně čekáme, že se situace dramaticky horší. Možná to je tím, že si podnikatelé neustále stěžují na bůhvíjaké potíže a my už jsme jim to začali věřit. Můžeme být tedy rádi, že tentokrát se obavy nenaplnily.

Česko ve výjimečné pozici

Přesto má pocit, že to s tuzemským podnikáním jde z kopce, věcný základ. Stačí odlišit podnikatele od živnostníka a popsat podnikatele jako toho, kdo má vlastní firmu a zaměstnává další lidi. Jinými slovy, zajímá nás střední stav podle své klasické definice. Podle této definice ubyla v Česku po roce 2015 víc než třetina podnikatelů, tedy víc než v jakékoli jiné evropské zemi. Jejich podíl na obyvatelstvu tak poklesl na třetí nejhorší místo v Evropě po Rumunsku a Litvě.

Čtěte také

Dříve jsme si zvykli tvrdit, že Česko je podnikatelská země, protože nás všechny zachvátilo nadšení ze svobodných ekonomických aktivit. Dosud také platí, že v počtu živnostníků či přesněji OSVČ patříme do evropského nadprůměru.

Tato hrdost však měla jen vratké základy. Za OSVČ se počítá každý, kdo využívá nějakou formu švarcsystému a buď dobrovolně, či z donucení tak obchází daňové povinnosti běžného zaměstnance. V této souvislosti stojí za pozornost, že živnostníků nepřibývá, jak se děje v každé zemi, kde se snižuje počet příslušníků středního stavu čili majitelů firmy se zaměstnanci.

Česko se tedy dostalo do výjimečné pozice, která nevěstí nic dobrého pro ekonomickou budoucnost. Ekonom Vladimír Benáček upozorňuje, že jedině podnikatelé mohou národnímu hospodářství zajistit vzestup, a zároveň varuje před tím, že jim může překážet prostředí se silnou mírou závisti. Dost možná, že tím zkušený ekonom rozluštil rébus tuzemského podnikání.

Petr Holub

Závist může podnikatele znechutit od dalších aktivit, navíc se může transformovat do zesilujícího byrokratického tlaku, jaký Česko zažilo třeba při zavádění EET. Podnikatel může odejít do penze bez nástupce anebo prostě zavřít krám a nastoupit na dobře placenou pozici ve velké firmě či korporátu, jak se dnes říká.

Povinnost datových schránek je tedy jen jedním, méně důležitým byrokratickým zásahem, který sám o sobě od skutečného podnikání neodradí. Rušení spících živností však může být signálem, který připomíná, že vinou politiky, státních úřadů i nastavení společnosti podnikatelský sektor trpí, a že by se to tedy mělo změnit.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

autor: Petr Holub
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.