Petr Holub: Stát škrtí zdravotnictví
Nakonec by něco takového šlo označit za obecné ohrožení.
Člověk například stráví dopoledne čekáním na vyšetření v nemocniční budově, na které je jasně vidět, že posledních 30 let neprošla důkladnou rekonstrukcí, pak inkasuje pár prášků a jde domů s uklidňujícím pocitem, že zase něco udělal pro své zdraví.
Petr Holub: Vypněte přijímače, hlásí se OECD
Jak prosté, milý Watsone, říká v televizních seriálech do omrzení Sherlock Holmes a nedůvtipnému doktoru Watsonovi nezbývá než žasnout nad pronikavým intelektem svého přítele.
Ještě větší radost má ovšem z toho, že mu zdraví v zásadě slouží a že nepotřebuje opravdu naléhavou pomoc. Matně tuší, že v takovém případě by se moc šťastně domů vracet nemusel.
Zdravotnictví skutečně trpí nedostatkem pracovních sil, v investicích má značný dluh a dostupnost léků se zhoršuje. Největší tlak je na malé venkovské nemocnice. Ve svém regionu často bývají místem poslední záchrany, když člověk neví, kam vlastně se svými potížemi zamířit.
Mají však peněz sotva na přežití a také mnohé z nich omezují provoz nebo se přímo zavírají, proto také jakéhokoli pacienta s jen trochu většími nároky na péči nebo dokonce s vyšší spotřebou léků pokud možno přesouvají do krajských nebo fakultních nemocnic, které jsou přece jen o něco lépe placeny.
Na vylepšení finanční bilance státu
V tomto systému se dostupnost péče přinejmenším v některých regionech omezuje a pacienti s opravdu vážnými problémy se raději posílají dál. Proto může dojít ke komplikacím, které pacienta ohrožují na životě. Třeba se právě sníženou výkonností zdravotnictví může vysvětlit, proč se loni poprvé od listopadu 1989 snížil věk dožití.
Zdravotnictví je byznys. Lékařům se nevyplatí jezdit za pacienty, říká expert na zdravotní právo
Potřebují ošetřit, ale praktický lékař odmítne přijet. Přestože se k němu sami nemají jak dostat. Taková situace se může přihodit mnoha lidem, hlavně na venkově nebo v menších městech. Každý má přitom právo na ošetření lékařem přímo v místě bydliště.
Nechat v takové chvíli běžet zdravotnictví samospádem se právě rovná obecnému ohrožení, naopak je nutné pokud možno ihned něco dělat. Možná by to chtělo nějakou promyšlenou změnu, tu je však třeba důkladně promyslet, tak by možná zatím stačilo přidat peníze tam, kde nejvíc chybí – třeba na platy, investice a na léky. Na tom je něco opravdu nepochopitelného, že peníze jsou k dispozici, přesto se nepřidávají.
Pojištěnci platí díky růstu mezd slušné peníze, jenom za první pololetí letošního roku to bylo přes 151 miliard, o 13 miliard víc než v prvním pololetí 2017. Nemusel by tedy být problém s hledáním, odkud brát. Ovšem výdaje na zdravotní péči nedosahují za pololetí ani 140 miliard. Je to o osm miliard víc než před rokem, reálně se příjmy nemocnic zvýšily o čtyři procenta.
Petr Holub: Ministr se chlubí, že šetří na pacientech
Ministr zdravotnictví bývalé i nové vlády Adam Vojtěch se pochválil, že dosáhl historického úspěchu v dohadovacím řízení o úhradové vyhlášce na rok 2019. Při těchto debatách se dohadují pojišťovny se zdravotníky o základních mantinelech, jak se bude v příštím roce platit za zdravotní péči.
Zmíněné navýšení se ovšem takřka úplně celé rozpustilo v platech pro lékaře a sestry v nemocnicích, protože to je poslední šance, jak zastavit jejich útěk. Výdaje na léky i zdravotnické prostředky zůstávají na stejné úrovni jako v předchozích letech a s jejich rostoucí cenou se tedy dostupnost zhoršuje. O fondu na investice je možné si vyprávět pohádky.
Zůstává otázka, kam se tedy peníze vybrané od pojištěnců ztrácejí. Odpověď je jednoduchá, přesto vždy znovu šokuje. Leží na účtech pojišťoven u České národní banky a vylepšují finanční bilanci státu. Koncem srpna jich tam bylo 39 miliard, rok předtím o 13 miliard méně.
Při dopoledním čekání v ordinaci přetěžovaného lékaře to může člověka uklidnit. Sice se mu nedostane úplně skvělé zdravotní péče a dál to bude ještě horší, stav veřejných financí se však zlepšuje. To přece za trochu nepohodlí stojí. A pokud se mi přihodí opravdu něco vážného, pak už si stěžovat nebudu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
