Petr Holub: Rozpočet šílenců a populistů?
Pokud je návrh rozpočtu na příští rok něčím unikátní, pak intenzitou kritických útoků, které ho stíhají ze strany opozice a médií.
Čtěte také
Je to „finanční marasmus“, „brutálně nezodpovědná politika“, „prožírání, které zaplatíme všichni“, rozpočet podle hesla „po nás potopa“, „strkání hlavy do písku“, jasná „cesta k bankrotu“ a do „dluhové republiky“. Autoři rozpočtu „museli zešílet“, „hráze populistického rozhazování se otevřely naplno“.
K těmto závěrům stačilo opozici a dotčeným komentátorům v zásadě jediné číslo, tedy schodek naplánovaný na 389 miliard korun. To je oproti letošním 310 miliardám skutečně mohutný nárůst, a proto se takové oblibě těší superlativ, podle kterého jde o druhý nejvyšší schodek v dějinách země.
Druhý, nebo čtvrtý?
Vládu je správné kritizovat kdykoliv a u rozpočtu to platí dvojnásob. Ovšem přece jenom, u rozpočtu by měla souhlasit čísla. Jasně, chtěl bych vymyslet šikovný titulek. Nemůžu tedy očistit výši schodku od vlivu inflace, protože v takovém případě by byl schodek až čtvrtý nejvyšší, a to už není taková sláva.
Čtěte také
O populistických strategiích stran současné vlády by také šlo napsat leccos, z globálního čísla o rozpočtovém deficitu plánovaném na rok 2027 však nelze automaticky učinit závěr, že se populismus projevil také v rozpočtu.
Konkrétní kapitoly naznačují, že problém, přesněji problémy, leží jinde, a mají také delší historii než 12 měsíců současné vlády Andreje Babiše (ANO).
Populismus?
Ministerstvo financí v pondělí zveřejnilo, že se výdaje rozpočtu proti letošku zvýší o 150 miliard, tedy o částku, kterou mnozí experti předpokládali už předem. Z toho vyjde 40 miliard na navýšení důchodů a platů státních zaměstnanců – ovšem jaký to je populismus, když valorizace penzí pouze kopíruje očekávanou inflaci a státní zaměstnanci si polepší méně, než kdyby pracovali v soukromé sféře.
Čtěte také
Dalších 54 miliard navíc pohltí zvýšení výdajů na armádu podle požadavků Severoatlantické aliance a investice do dálnic. Pokud jde o populismus, pak musela být populistická i předchozí vláda, protože to byla právě ona, kdo určil armádu a dálnice za státní priority.
O 23 miliard navíc Česko zaplatí kvůli závazkům vůči Evropské unii, včetně zvýšení odvodů za obnovitelné zdroje. Zbývají už jen dvě položky na úrovni dvaceti miliard, konkrétně valorizace příspěvku zdravotním pojišťovnám a navýšení úroků za státní dluh, v obou případech jde zhruba o 20 miliard.
Tím už je zmíněných 150 miliard z celkového růstu výdajů vyčerpáno. Ostatní kapitoly zůstávají na svém a jejich výdaje se v souhrnu nezvyšují ani o inflaci.
Kde najít alternativu
Navýšení schodku nemělo alternativu, tvrdí ministryně financí Alena Schillerová (ANO) a do značné míry má pravdu, protože za nárůst výdajů mohou především závazky vůči mezinárodním institucím, anebo v zákonech zakotvená valorizace.
Alternativu lze přesto najít, když se u rozpočtových úvah rozšíří perspektiva. Zřejmě nejrozumnější by byl přístup, který by hledal úspory s větší razancí, než zatím projevili Babišovi ministři. Za pozornost stojí, že řada komentátorů doporučuje pravý opak, totiž zvyšování daní, a opatrně se k tomu přidávají i nevládní politici.
Tento rozměr opoziční kritiky aspoň dává smysl. Až se vrátíme do vlády, pak bychom chtěli mít víc peněz v rozpočtu, ale nepopulárním zvýšením daní ať se raději znemožní současná vláda.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
