Petr Holub: Riziko zákona o univerzitních nemocnicích. Jaká je ochrana před výprodejem?

Zákon o univerzitních nemocnicích byl vždy kritizován z toho důvodu, že měnil právní formu největších zdravotních ústavů, tedy fakultních nemocnic. Dnes jsou tzv. příspěvkovými organizacemi a s jejich majetkem se nedá obchodovat. Stát jej nemocnicím pouze propůjčil, a kdyby tedy chtěli jejich manažeři nebo ministr privatizovat, pak pouze se schválením parlamentu.

Všechny navržené zákony o univerzitních nemocnicích zmíněné pravidlo oslabovaly a také z toho důvodu neprošly. Ten současný oslabuje ochranu před výprodejem třeba tím, že státní majetek předává univerzitním nemocnicím. Manažeři tedy mohou majetek prodávat, ve větším objemu se schválením ministra. Nehledě k tomu, že zmíněný zákon umožňuje slučování státních nemocnic a tím jejich řízenou likvidaci včetně rozsáhlých výprodejů.

Ministr Ludvík takovou interpretaci vylučuje a tvrdí, že není pravdivá. „Rozhodně odmítám, že by šlo o strategii vedoucí k prodeji majetku nemocnic, s ničím takovým nepočítáme.

Zákon má za cíl pravý opak, a totiž zabránit tomu, aby privatizace nemocnic ohrozila dostupnost a kvalitu zdravotních služeb pro občany naší země ve všech lékařských oborech. Návrh zákona je v oblasti prodeje nemovitostí stejně přísný jako stávající úprava. Zde opravdu nedochází k žádnému zmírnění,“ prohlásil ministr veřejně.

Důvod úpadku zdravotnické péče

Fakultní Thomayerova nemocnice. Ilustrační foto.|foto: Tomáš Adamec

To je pěkné, tím se však nevyvrací námitka, že snáze prodám majetek, který mi patří, než ten, který mi byl propůjčen. A jak už bylo řečeno výše, nemocnice půjdou efektivně zrušit. Takové riziko se netýká těch deseti, které mají být prohlášeny za univerzitní ústavy, ale existují desítky dalších zdravotnických zařízení a některé z nich typu Thomayerovy nemocnice v Praze či Masarykova onkologického ústavu v Brně jsou docela velké.

Pak se tedy nabízí otázka, proč ministr zdravotnictví popírá riziko, které schválením jeho zákona vznikne. Nikdo nepochybuje o tom, že Miloslav Ludvík patří k nejschopnějším manažerům ve zdravotnictví, a těžko mu někdo vezme zásluhu, že i při složitých administrativních podmínkách dokázal úspěšně opravit největší dětskou kliniku v Praze-Motole. Měla by se vyjasnit pozice nemocnic v síti tuzemského zdravotnictví, jejich financování i právní forma.

Přesto existuje nezbytná podmínka a ta když se nesplní, tak nemá smysl se do ničeho pouštět. Každá reforma musí být důkladně promyšlena a zakotvena v jasném reformním plánu, který by počítal s výhledem na příštích 20 let. Pokud taková představa neexistuje, pak neexistuje vodítko, jak přesně popsat detaily dílčích kroků.

Návrh zákona o univerzitních nemocnicích na celé čáře selhává v jednom detailu, když oslabuje ochranu nemocnic před výprodejem, přitom takové nebezpečí nelze při cenách pozemků v centrech českých měst bagatelizovat. Privatizace přitom byla hlavním důvodem úpadku úrovně zdravotní péče ve všech zemích Visegrádu s výjimkou Česka, kde neproběhla. Zdravotnictví je příliš vážná věc, než aby se na jeho budoucnost dalo vsadit a pak čekat, jak to dopadne.