Petr Holub: Proč Evropu neovládli populisté

Ovšem pokud se člověk zeptá, které strany budou mít v Bruselu nejvíc poslanců, pak jsou v čele takřka výhradně populisté. Samozřejmě, německý křesťanskodemokratický tandem CDU/CSU má přes všechny ztráty nadále 29 poslanců, ovšem stejný výsledek zaznamenala v Itálii Liga Mattea Salviniho a britská Brexit Party.

Petr Holub: Populistická revoluce neproběhla. Co se tedy stalo?

• Upravit
• Smazat

Steve Bannon asi dobře věděl, proč se stáhl do soukromí s dostatečným předstihem před kampaní do evropských voleb. Konzervativní či populistická revoluce podle receptu slavného Trumpova poradce byly tím, čeho se před volbami obávaly dokonce finanční trhy, podle očekávání samotného Bannona z toho ale nakonec nic nebylo.

Jen o dvě křesla méně se dostanou na polské Právo a spravedlnost, 23 europoslanců bude mít Národní sdružení Marine Le Penové z Francie. Žádná jiná strana se už přes 20 poslanců nedostala. Nemluvě o tom, že vůbec nejlepší výsledek v jednotlivé zemi získal Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána, který dosáhl ve své zemi na absolutní většinu, ovšem vzhledem k velikosti státu pouze na 13 evropských poslanců.

Vysvětlit rozpor mezi celkovým, víceméně chabým výsledkem tzv. populistů a úspěchem jednotlivých stran se dá vyložit tím, že je řídí silné a tím také nesnášenlivé osobnosti. To se vyplatí v kampani, ovšem při skládání frakcí v europarlamentu to je komplikace.

Zatím se zdá, že euroskeptici i nadále zachovají rozdělení do tří evropských stran s 50 až 60 poslanci. V jedné z nich s názvem Evropa svobody bude mít většinu britská Brexit Party, v druhé pod hlavičkou Evropa národů se sejdou Salvini s Le Penovu a pak už jenom strany, které mají dohromady šest mandátů.

K Salvinimu do učení

Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczyńského dodá polovinu členů do konzervativní frakce a premiér Orbán se spokojí s rolí rebela uvnitř nejsilnější lidové strany. Poměry v klubech a frakcích se ještě budou měnit, přesto lze uzavřít, že s úspěšnými tribuny lidu se nechce nikdo další bavit, ke všemu se nechtějí bavit ani mezi sebou. To je nezpochybnitelný fakt, který jejich vyhlídky v evropské politice značně omezuje a který způsobil jejich porážku.

Filip Nerad: Směřování nového europarlamentu mají v rukou liberálové a zelení. Ne obávaná krajní pravice

• Upravit
• Smazat

Varovné hlasy některých evropských politiků jako francouzského prezidenta Macrona, že Evropská unie je kvůli nárůstu popularity protievropských populistických hnutí ve smrtelném nebezpečí, se nenaplnily.

Přesto úspěch populistů nejde ignorovat, zvláště z toho důvodu, že připomíná jeden důležitý rozměr současné politiky. Svět je složitý, člověk mu do detailů nemůže rozumět, proto má konkurenční výhodu ten, kdo se dokáže v informační džungli rychleji orientovat. Pokud je navíc schopen interpretovat poměry jednoduchými věty a vystihnout pocity části obyvatel, může se stát poměrně rychle úspěšným populistou.

Není pochyb, že příležitost populistů nastává v časech, kdy je společnost v krizi, a jak se ukázalo teď v eurovolbách, lepší prostor najdou ve velkých státech, které jsou složitějším mechanismem, a poptávka po zjednodušení tam je větší než jinde.

Obyvatele starého kontinentu může těšit, že v roztříštěném prostoru 28 států nemůže Evropskou unii ovládnout ani ten největší populista z té největší země, jak se stalo podle některých výkladů ve Spojených státech.

Petr Holub|foto: Věra Luptáková

Zároveň ovšem stojí tradiční demokratické strany před nárokem, že se musí nějak změnit a zastavit rozpad stranických systémů v jednotlivých členských státech, protože po dosažení určitého stupně chaosu se může na politické scéně prosadit už jen populista. V tomto směru by měli lídři křesťanů, socialistů i liberálů nastoupit k Salvinimu do učení.

Autor je komentátor serveru Echo24