Petr Holub: Proč bude snížena solární daň

12. srpen 2013

Když dnes někdo v Česku začne mluvit o tom, že se elektřina vyrobená fotovoltaickými panely může využívat jako náhrada za elektřinu z uhlí, plynu nebo atomu, tedy z klasických zdrojů, tak odborníci obvykle pokrčí rameny a řeknou: O tom se snad nemusíme bavit. Člověk okamžitě pochopí a neodvažuje se o věci dále mluvit. Solární průšvih stál českého spotřebitele desítky miliard a další desítky miliard ještě stát bude. Katastrofu je lépe nepřipomínat.

V této chvíli je však navýsost důležité připomenout, že právě tento apriorní postoj může stát zdejší spotřebitele elektřiny další desítky miliard. Potíž je v tom, že se při svatém rozhořčení na výrobce sluneční energie nepoužívá zdravý rozum.

Spotřebitelé dnes ročně doplácejí na výrobu elektřiny ze slunce 24 miliard korun. Během dvaceti let, kdy mají provozovatelé fotovoltaických elektráren nárok na podporu, tedy uhradí příplatek v celkové výši asi 500 miliard. Je třeba možné předpokládat, že značná část poslouží solárním podnikatelům jako úhrada počáteční investice a bankovních úroků, tím se nic nemění na skutečnosti, že zákazník uhradí zmíněných 500 miliard, které by platit nemusel, kdyby elektrárny nevznikly.

V prvních třech letech dvacetiletého období se ovšem tato částka snížila celkem o osmnáct miliard solární daní, kterou výrobci museli odvádět státu zpátky, dalších šest miliard stát poslal z výnosu za prodej emisních povolenek. Kdyby se výnosy ze solární daně a z povolenek využily k dotaci ceny za sluneční elektřinu i v dalších letech, snížily by se náklady spotřebitelů na podporu elektřiny ze slunce zhruba na 350 miliard.

Potíž je právě v tom „kdyby“. Emisní povolenky už využívat nejde. A co je horší, tuzemské zákony od příštího roku nepočítají se solární daní ve výši 26 procent a tedy s šestimiliardovým ročním výnosem. Z pohledu spotřebitelů – domácností i firem – má tento fakt cenu sta miliard korun, které zaplatí či nezaplatí v příštích sedmnácti letech.

Sto miliard by se nemuselo platit, kdyby sněmovna změnila v zákoně o podporovaných zdrojích energie dvě číslovky. Namísto roku 2013 jako termínu, kdy končí solární daň, by stačilo napsat třeba rok 2030.

Dá se pochopit, že tuto změnu nepožadují majitelé slunečních elektráren. Jen opatrně o ní však mluví ostatní včetně vášnivých odpůrců elektřiny ze solárních panelů.

Vláda Petra Nečase připravila na jaře novelu zákona o podporovaných zdrojích energie, která má platit od roku 2014 a se solární daní vůbec nepočítá. Hned v červenci novelu upravila vláda Jiřího Rusnoka, která solární daň prodlužuje na další roky, ovšem pouze ve výši deseti procent. Výnos se tedy sníží z šesti na dvě miliardy ročně. Zbytek uhradí zákazníci. Rusnokovu verzi dnes podpořil Hospodářský výbor sněmovny a poslanci slibují, že ji definitivně odhlasují do konce týdne.

Solární daň tedy skončí nebo bude snížena. Tady se nabízejí dvě možná vysvětlení. První je tradičně české, tedy teorie spiknutí. I když ministři posledních vlád solární tunel odsuzují, stejně se s majiteli elektráren dohodli na bezbolestném řešení.

Druhé vysvětlení je pravděpodobnější. Apriorní odmítání veškeré obnovitelné energie a jakékoli debaty o její budoucnosti vede k tomu, že se zdravý rozum používá jen v omezené míře. Za to se vždycky platí.

autor: Petr Holub
Spustit audio