Petr Holub: Pražský zdravotnický dýchánek

Pediatři si stěžovali a ministerstvo jim odpovědělo, že se nemají čeho bát, i když úhradová vyhláška opravdu o placení umělé ventilace nepíše. Výkon se však platí podle tzv. DRG markerů. Podrobnosti najdou pediatři na stránkách ministerstva zdravotnictví, kde jsou zavěšeny Metodické materiály na rok 2013, jak je sepsalo Národní referenční centrum.

Výše úhrad je tedy stanovena v Metodických materiálech a všechno je v pořádku.

Jenže právě všechno v pořádku není. Při takovém modelu financování zdravotnictví si člověk vzpomene na něco vzdáleného v čase i prostoru, konkrétně na bostonský čajový dýchánek z prosince 1773. Tehdy britská vláda umožnila Východoindické společnosti dodávat do amerických kolonií nezdaněný čaj, přitom američtí dovozci museli platit vysoké clo.

V reakci naházeli američtí vzbouřenci čaj od Východoindické společnosti do moře v bostonském přístavu.

Spor vedl k americké revoluci, která prosadila pravidlo, že o daních smí rozhodovat pouze místní zastupitelské orgány v čele s Kongresem. Zavedlo se tak pravidlo „Žádné zdanění bez zastoupení“.

Platí i v České republice a jako princip se přirozeně vztahuje nejen na státní příjmy, ale i na výdaje. Kdo chce jakkoli zacházet s veřejnými penězi, musí mít pověření od parlamentu nebo nižších zastupitelských orgánů.

Metodické materiály zmíněné pravidlo porušují a jsou tak v rozporu s jedním ze základních principů demokracie. České zákony nařizují každému, aby odváděl zdravotní pojistné. Z vybrané částky hradí pojišťovny zdravotní péči všem občanům. Platí přitom podle úhradové vyhlášky, kterou každým rokem vydává ministerstvo zdravotnictví podle zmocňovacího zákona.

Neexistuje však žádná právní norma, která by stanovila, že se péče bude hradit podle Metodických materiálů, které připravuje Národní referenční centrum a vydává ministerstvo zdravotnictví.

Zdravotní pojišťovny se podle Metodických materiálů řídí, protože existuje tichá dohoda s ministerstvem, příjemci peněz ale nemají na platby podle těchto materiálů žádný právní nárok.

Občané jsou tedy povinni platit pojistné, ministerstvo a pojišťovny ale mohou s touto částkou zacházet libovolně. Metodické materiály nikdo neschválil a pojišťovny se mohou podle nich řídit, pokud to uznají za vhodné.

V Česku se americká revoluce opakovat nebude, přesto protesty proti současné praxi zdravotnického přerozdělování rostou. Americký vzor by mohl zafungovat v jiné rovině. Po příkladu ze zámoří vznikl také v Česku Ústavní soud, který by mohl dosavadní praxi změnit po ústavní stížnosti, kterou dostal už v březnu.