Petr Holub: Praha ve víru miliard

V pražském zastupitelstvu se tříbí názory uvnitř koaličních stran. ODS a její primátor Bohuslav Svoboda se neshodnou s radními za TOP 09, která má většinu v městské radě. Už to ohrožuje stabilitu, přitom další spory vedou politici uvnitř ODS a při bližším pohledu není jednotná ani Schwarzenbergova strana. Pro běžného občana skutečně není důvod, proč dávat jedné ze stran či frakcí přednost. Maximálně je možné sledovat problém očima primátora, s jehož postojem ohroženého vládce se může běžný občan do určité míry ztotožnit.

Nikomu však nemůže být jasné, o co se vlastně na zastupitelstvu hádají. To je zcela pochopitelné. Praha není mezi českými městy výjimkou, přesto zcela jistě drží primát, jak daleko se radnice vzdálila občanům, kteří ji platí.

Pražský magistrát a zastupitelstvo jsou totiž už nějakou dobu institucemi smělých investičních plánů. Tunel Blanka přijde na 36 miliard, metro z Dejvic do Motola na 25 miliard, nákup 250 tramvají na 20 miliard. To jsou prostě částky, pod kterými si nikdo nedokáže nic představit.

Ilustraci snad může pomoci, že jde o tři největší probíhající dopravní investice na celém území republiky, následuje až dálnice přes České středohoří za 15 miliard.

Radnice se očividně dostala do pasti těchto imaginárních čísel, jak svědčí, že dva sporné body v konfliktu ODS a TOP 09 se týkají právě Blanky a tramvají. I když jde o nepředstavitelné částky, magistrát je musí v zásadě během šesti let zaplatit a konečným datem splatnosti má být příští rok. To znamená najít nejméně 12 miliard korun ročně, celý rozpočet přitom má na straně výdajů 40 miliard. Potom kromě běžného provozu, jako je financování škol, úřadů, sociálních ústavů, či nutných oprav silnic či metra na nic jiného nezbývá. Logicky vznikají spory při každé příležitosti, protože peníze nejsou víceméně na nic.

Z pohledu obyvatele Prahy jde opravdu o značně odtažité záležitosti. Gigantické stavby nemůže jakkoli ovlivnit, proč by se tedy o hádky na magistrátu staral.

Nutno jen upozornit, že zmíněný styl politiky, kdy se reprezentace stará pouze o miliardové investice a jinak nechává město svému osudu, nakonec do života občanů nějak zasáhne. Osudem měst v České republice se totiž postupně stává růst cen veřejných služeb, například hromadné dopravy, rostoucí počet aut, která nepodléhají žádné regulaci, a nakonec volná ruka developerů, kterým zaneprázdnění politici nechávají volnou ruku postavit cokoli kdekoli.

Brzy se tedy může ukázat, že se krize vládnutí v Praze nemusí týkat jen zastupitelstva.