Petr Holub: Počítačová hra vrací Čechům dějiny
Někdy může počítačová hra udělat pro oživení zapomenutých dějin víc než práce historiků. To je užitečné zvláště v Česku. „Stupňující se sibiřský mráz se zrcadlí v hasnoucí naději posádky posledního vlaku. Vaši svěřenci bojují o život při epidemiích a útocích. A vy budete počítat poslední zbytky paliva a jídla, které vás možná dostanou do cíle. Anebo nedostanou – tohle je boj o přežití.“
Takové upoutávce těžko může odolat ten, kdo si užívá počítačové hry. Tahle se jmenuje Last Train Home (tedy Poslední vlak domů) a je víc než hrou na počítači. Na železnici, v lesích, zapadlých vesnicích a ve všudypřítomném mrazu se zpřítomňuje jedna z dramatických událostí, kterou zažily Československé legie při své sibiřské anabázi.
Čtěte také
V zásadě jde o převyprávění evakuace legionářů po šesti tisících kilometrech Transsibiřské magistrály z Omska do Vladivostoku, která proběhla od října roku 1919 do dubna 1920, a zvláště ústupových bojů na tisíci kilometrech mezi Krasnojarskem a Irkutskem od 10. ledna do 7. února, když se Rudá armáda pokusila Čechoslováky zničit. Nemluvě o bílých vojscích atamana Semjonova, který chtěl návrat zablokovat obsazením trati u Bajkalu.
Hra se přirozeně nedrží historických událostí, zachycuje však dobře všechny okolnosti, včetně toho, že se Čechoslovákům opravdu už chtělo domů, případně že by je při nevydařené evakuaci či ústupu čekala smrt nebo sibiřské lágry.
Dluh začínají splácet mladí
Úspěšné ústupové operaci se dosud nevěnovala žádná historická monografie, stejně jako dalším neobvyklým příběhům legionářů.
Čtěte také
Nikdo z českých ani slovenských historiků nepopsal podrobně obsazení magistrály Čechoslováky od května do srpna 1918 včetně bojů generála Gajdy o 30 bajkalských tunelů. Nepíše se, že legie tím zabránily, aby se po magistrále ze Sibiře do Evropy přesunuly sta tisíce německých, rakouských a maďarských zajatců, jejichž účast v bojích mohla rozhodnout první světovou válku ve prospěch centrálních mocností.
Historika nenašly vyčerpávající boje s Rudou armádou mezi Volhou a Uralem v druhé polovině roku 1918. Nic se neví o účasti legionářů na ofenzivě bílých na jaře 1919 a jejich roztržce s diktátorem Kolčakem.
Přesněji řečeno, těmto epizodám se věnují takřka výhradně historici jiných zúčastněných národů.
Bílá místa se pochopitelně najdou i jinde, například nic nevíme o zásluhách Čechů na vzestupu habsburské monarchie na přelomu 18. a 19. století. Ignorujeme hospodářský vzestup českých zemí koncem 19. století, kdy národ přes všechny překážky získal zpátky bývalou prestiž.
Chybí toho hodně, o to víc stojí za pochvalu, že dluh začínají splácet vývojáři počítačových programů, tedy zástupci mladší generace.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
